Druhy medů

Rozlišujeme pouze 2 druhy medů

Podle původu rozlišujeme pouze dva druhy medů:

  květové, nektarové, tj. pocházející z nektaru tvořeného ve květech hmyzosnubných rostlin

  medovicové, které včely tvoří z výmětů mšic a červců parazitujících na některých rostlinách

Květové medy mají vůni po květech jarních rostlin a ovocných stromů, medovicové medy mají nevýrazné aroma, ale medovicové medy z jehličnanů (jedle, borovice, modřín apod.) mají lahodnou vůni a chuť po jehličí. Záleží tedy velmi na zdroji té které snůšky.

         Mezi naše nejběžnější druhy patří medy květové (nektarové) medy, které jsou světlejší. Mohou být jednodruhové nebo vícedruhové. Díky vyššímu obsahu glukózy a fruktózy jsou i lépe stravitelné a nezatěžují trávení. Mají také vyšší obsah bílkovin a jsou proto vhodné pro i děti při zotavování po úrazech a operacích. Z květových jednodruhových medů můžeme zmínit med akátový (jako jeden z mála medů vydrží velmi dlouho tekutý, malinový, kaštanový, lipový, pohankový, řepkový, slunečnicový, vřesový atd. atd.

         Medovicové medy jsou oproti květovým (nektarovým) tmavší a až na výjimky zůstávají dlouho tekuté. Nejčastěji pocházejí z medovice smrků, jedlí, borovic, lípy, dubu a javoru. Jsou vzácnější pro vyšší obsah minerálních látek, zejména železa. Včely sbírají medovici – šťávu, kterou produkují mšice z jehličí stromů nebo listů stromů. Je výborný na léčení onemocnění dýchacích cest a chudokrevnosti. Pro nízký obsah bílkovin je vhodnější při onemocnění ledvin.

         Často se lidé ptají, proč med tuhne a zda je to vůbec dobře? Zda to není nějaká vada medu. Vždyť v obchodě mají med pořád krásně tekutý! I přestože vám med ztuhne, zachovává si všechny dobré vlastnosti. Krystalizace medu je přirozená a spíše je anebo by mělo být podezřelé, když se tak po nějakém čase neděje. Jde o dozrávání medu, ne cukernatění, jak se tomu často nesprávně říká. Tvorbu krystalků způsobuje vyšší obsah glukózy. Zejména u květových medů začíná tento proces již velmi brzy, v podstatě do několika málo týdnů po vytočení plástů. Jedinou výjimku tvoří med akátový, který neztuhne prakticky nikdy. Medovicový med krystalizuje až po několika měsících, protože obsahuje více fruktózy a dextrinů. Pokud bychom chtěli zkrystalizovaný med znovu ztekutit, je nejlépe ho pozvolna ohřát ve vodní lázni při maximální teplotě do 50 °C. Nebo případně položit v zimě sklenici s medem na teplý radiátor topení. Pokud bychom med dlouhodobě vystavovali vyšším teplotám, začnou se z něho ztrácet některé enzymy a cenné látky citlivé na teplo.

         Vlastnosti medu posuzujeme podle více kritérií. Jedním z nich jsou senzorické vlastnosti, které každý člověk vnímá jako první svými smysly.

Vůně - typicky medová, více či méně výrazná, s jemným buketem po květech, ze kterých pochází. Aroma se ztrácí stárnutím, nevhodným uskladněním (v teple, na světle, v nevhodné nádobě - častou chybou je např. použití starých omnia víček s pachem po okurkách) a také zahřátím na vyšší teplotu (zejména při průmyslovém zpracování.

 

Chuť- více či méně sladká, typická u jednodruhových medů, značně odlišnou chuť mají medy medovicové.

 

Barva - může přecházet od téměř vodové (akátový med) až po tmavě hnědou (medovicové medy). Většina medů je medově žlutá, někdy se vyskytuje zelenavý nádech. Medy zkrystalizované jsou výrazně světlejší, zvláště pokud byly upraveny pastováním.

 

Konzistence - med může být tekutý nebo zkrystalizovaný. Dlouhodobě tekuté zůstávají prakticky výhradně jen medy akátové, které jsou řídce tekuté, a některé medy medovicové, které jsou naopak značně viskózní. Důležitá je konzistence u medů zkrystalizovaných. Může být od hrubě škrablavé (přirozeně zkrystalizovaný lipový med) až po jemnou, lahodně rozplývavou (pastovaný řepkový a jetelový med). Zvláštní tixotropní konzistenci má med vřesový.

 

-MH-