Metodika včelaření

Rojí se vám včely?

Rojí se vám včely? Není to ostuda?

Rojení včel je přirozené rozmnožování včelstev. Jedním z mnoha důvodů rojení je málo prostoru v úlu, proto v historii kdy se používali košnice, kláty nebo dvouprostorové úly, bylo rojení včel považováno za dobrou vizitku včelaře, že umí vychovat silná včelstva. V současnosti je názor opačný, ne jen v očích neodborné veřejnosti ale i mezi některými včelaři.

Jak to tedy je? 
Je potřeba si říci že je snahou asi každého včelaře rojení předcházet, a to mimo jiné protože rojením vzniká včelaři škoda, a to hned dvakrát. Vylétající roj si odnáší medné zásoby minimálně na dva dny a také zpravidla s rojem vylétá oplozená výkonná matka. Proto, sedne-li si roj v dostupné výšce, je vhodné pro snížení ztrát si jej usadit do dalšího úlu. Budeme-li roj po čase přikrmovat velice rychle nám vystaví celí nástavek mezistěn. Dostatečně silný roj který se vyrojil v květnu vám ještě v ten samý rok přinese i nějaký med. Proto staré pořekadlo pravý „Za roj v Máji kupku sena dají“.

Jak tedy rojení předcházet?

Správná volba úlu.
Jak jsem se již zmínil, jedním z důvodů rojení je málo prostoru v úlu, to má za následek ne jen že se včely do úlu nevejdou, ale dochází k přehřívání včelstva. Proto je základem správná volba konstrukce úlu. Moderní nástavkové úly umožňují rozšiřovat prostor dle potřeby, a zasíťované dno umožňuje dostatečné větrání.   

Včasné rozšiřování plodiště. 
Dalším impulzem k rojení je nedostatek otevřeného plodu, který by zaměstnal včely kojičky.
Je proto potřeba včas rozšiřovat plodiště mezistěnami aby bylo stále dostatek otevřeného plodu.

Stavební ( trubčí ) rámek.
Vložením jednoho nebo i více stavebních rámků již na začátku sezony nám pomůže v boji proti rojení hned dvakrát. 1. Trubci a hlavně trubčí plod zaměstnávají kojičky a tím tlumí vznik rojové nálady. 2. Trubec je genetická kopie matky a je-li tedy v úle dostatek trubců, je v úle převaha mateřího genu a dochází také k tlumení rojové nálady. Podrobněji o genetice rojení je možné si přečíst zde - http://files.csvbystrice.webnode.cz/200000771-2595f268fc/Genetick%C3%A1%20teorie%20rojen%C3%AD%20v%C4%8Dely%20medonosn%C3%A9.doc

Tvorba oddělků.
Tvorba oddělků je v podstatě metoda, která spojuje dostatek místa v úlu a správný poměr otevřeného plodu k množství kojiček. Odebráním plodových plástů i se včelami dojde k vytvoření místa jak pro vložení rámků s mezistěnami pro vystavění a zakladení, tak se v úle uvolní místo pro další líhnoucí se plod.
S vytvořeným oddělkem zacházíme dle potřeby. Chceme-li zvyšovat počet včelstev, přidáme do oddělku vychovanou kladoucí mladou matku pomocí přidávací klícky.
V případě že nechceme zvyšovat počet včelstev, můžeme nechat včely, aby si vychovali nouzovou matku. Tuto matku, před přípravou včelstev na zimu odchytíme, zamáčkneme a oddělek spojíme s původním včelstvem.

I když dodržíte všechna protirojová opatření, tak v takovém roce jako je ten letošní, dlouholetými zkušenými včelaři nazývaný rojový, kdy se počasí střídá jak na houpačce, tak se včelstva se sklony k rojení stejně vyrojí. Není to špatnou prací včelaře, ani špatnou matkou, je to prostě příroda, která se nedá zkrotit ani si poručit.

 Rojí se vám včely?

 Není to ostuda!                                                       

 

 

 

Nástavkové včelaření v otázkách a odpovědích

Nejčastější a stále aktuální otázky a především odpovědi týkající se nástavkového včelaření, které zpracoval Jindřich Boháč a které postupně vyšly v časopise Včelařství v letech 1999 – 2003 si můžete při dlouhých zimních večerech pročíst ZDE

Přílohy k článku
Jméno souboru Popis Velikost
na-stavkove-vc-elar-eni-v-ota-zka-ch-a-odpove-di-ch.pdf 610.4 Kb

„Tlak negatívnych faktorov nás nesmie nechať ľahostajnými“ - Tibor Jokay

Ve druhém čísle letošního vydání odborného měsíčníku slovenských včelařů „VČELÁR“ vyšel článek od ing. Tibora Jokaye: „Tlak negatívnych faktorov nás nesmie nechať ľahostajnými“. A kdo je ing. Tibor Jokay? Jedná se o jednoho z největších včelařů v SR, který má profesionálně vedenou farmu v obci Želiezovce, kde vede kurzy chovu včel a farmaření. Je také odborný poradce Slovenského svazu včelařů pro oblast racionalizace včelstev. V uvedeném článku se zabývá problémy současného včelaření jak v Evropě, tak především na Slovensku. Není třeba se již zmiňovat o tom, že naše české včelařství „pokulhává“ vedle slovenského (ať již v léčení, tak i v produkci včelích produktů) a takto kritický článek vůči vedení tohoto oboru by nejspíše v našem odborném tisku ani nevyšel. Vice si přečtěte v příloženém souboru.

Přílohy k článku
Jméno souboru Popis Velikost
tibor-tokay.pdf 4780.8 Kb

Význam jednoduché úlové stěny ing. Břetislav Pravda

Jednoduchá úlová stěna

Přestože včelařský svět ve všech klimatických pásmech používá v drtivé většině úly typu Langstroth - samozřejmě s neuteplenou stěnou nástavku nejčastěji o tloušce pouhých 19 mm, v Čechách a na Moravě je stále dost zastánců a propagátorů uteplených úlů. Bohužel je mezi nimi řada včelařských autorit a také na včelařském učilišti v Nasavrkách jsou tyto úly celou řadou přednášejících preferovány. Naštěstí proti tomu u nás přibývá začínajících včelařů, kteří spojují svou včelařskou budoucnost už výhradně s tenkostěnnými úly a nejčastěji se jedná o Langstroth a v menší míře i Optimal.
Před téměř 30 lety jsem do časopisu Včelařství napsal článek o této problematice. V té době byly neuteplené úly u nás spíše raritou. Pro zajímavost a na přání mých včelařských přátel jsem tento článek přepsal a doplnil několika fotografiemi. Myslím že drtivá většina údajů a tvrzení uvedených v tomto článku je aktuální i dnes.


Význam jednoduché úlové stěny

V posledních letech přešlo mnoho našich včelařů na racionální ošetřování včelstev v nástavkových úlech. Nejčastěji to byly tachovské nástavkové úly, ale nemálo bylo také těch, kteří začali včelařit v jiných typech. Nový typ úlu si vynucují nejen zhoršující se ekologické podmínky, ale také světový i evropský trend vývoje včelařství. Odmítání cizích zkušeností a setrvávání na strnulých úlových systémech bránilo a ještě dnes brání dynamickému rozvoji našeho včelařství. nízké medné výnosy se nedají omluvit vždy jen nepřízní počasí, špatným stanovištěm apod., ale svou vinu zde nese i nevhodný typ úlu odvozený od zastaralých názorů na biologii včelstva.

Do popředí zájmu se dostávají jednostěnné, většinou nízkonástavkové úly, kterým je právem přisuzována velká budoucnost, a lze očekávat větší rozšíření těchto úlů po celé republice. Jeden z typů a provozní metody včelaření v něm popsal ve Včelařství v roce 1976 př. Boháč.
Přestože dosavadní zkušenosti s těmito úly u nás jsou více než dobré, přetrvává u řady včelařů nedůvěra k některým prvkům tohoto úlu. Nejčastěji jsou to jednoduché stěny, systém větrání apod..
O otázce jednoduchých stěn už toho bylo mnoho napsáno, ale přesto bych se k ní chtěl znovu vrátit.,

Ve Skandinávii, USA, Kanadě, SSSR a v řadě dalších zemí se úly s jednoduchými stěnami používají již mnoho let s velmi dobrými výsledky. Námitka, že u nás jsou jiné klimatické podmínky, která je tak často vyslovována, zde nemůže obstát. Nikdo přece nemůže tvrdit, že zimy ve Skandinávii,  Kanadě nebo v severních státech USA jsou příznivější než u nás.

Ne nízkých, ale vysokých teplot v létě bychom se měli obávat. Těm však lze čelit správným umístěním nebo zastíněním úlů. K udržení vhodné úlové teploty přispívá také blízký zdroj vody.

Zkušenosti se zimováním v těchto úlech ukázaly, že včelám chlad nejen neškodí, ale naopak je pro ně prospěšný. V řadě zemí byly prováděny pokusy s tzv. bezmrazým přezimováním (ve stébnících, sklepech, elektricky vtápěné úly). Včelstva dobře vyzimovala při malé spotřebě zásob, ale jarní i letní rozvoj byl proti včelstvům zimovaným chladně daleko pomalejší. Také medné výnosy zdaleka nedosáhly úrovně volně zimovaných včelstev.

Někteří včelaři byli možná zklamáni špatnými výsledky nebo i úhyny včelstev při přechodu na tyto úly. Důvodem neúspěchu však byla v převážné většině případů slabá včelstva nebo malé zásoby. Jedině silná včelstva totiž mohou vytvořit dostatečně tlustou a hustou izolující "slupku", která snižuje vyzařování tepla z včelího hroznu na minimum. Hodně včelařů je dnes přesvědčeno, že má v úlech silná včelstva. Opak je však v mnoha případech pravdou. Sílu svých včelstev často přeceňujeme a to, co považujeme za silné včelstvo, je v nejlepším případě jen včelstvem průměrným. Za silná považujeme dnes zazimovaná včelstva o hmotnosti minimálně 3 kg, ale lépe 3,5 až 4 kg. S takovými včelstvy pak již můžeme bez obav přečkat i tu nejchladnější zimu a můžeme očekávat, že chladné a vzdušné zimování bude mít příznivý vliv na jarní a letní rozvoj včelstva při dodržení všech ostatních podmínek. Taková včelstva nám pak dají vysoké medné výnosy. U opravdu silných včelstev zaznamenáme přínosy i ve dnech, kdy u slabších dojde dokonce k úbytku. Platí zde bezesporu rovnice, že výkonné včelstvo = silné a zdravé včelstvo.

Námitky, že silná včelstva spotřebují v zimě mnoho krmiva, jsou také neudržitelné. Spotřeba zásob na 1 kg včel je u silných včelstev daleko nižší než u slabých. Řada výzkumů pak dokonce dokazuje, že silná včelstva mohou mít i absolutně nižší spotřebu proti slabým. Vysvětlení můžeme najít ve výzkumech dr. Farrara, který zjistil, že včela může uvnitř hroznu s plným medným váčkem vydržet bez dalšího příjmu potravy asi 16 dnů, avšak ve studené okrajové zóně zimního hroznu mohou včely z důvodu nepatrné životní aktivity vydržet bez příjmu potravy až 7 týdnů. Silnější včelstvo pak do studené okrajové zóny může oddisponovat relativně i absolutně více včel, čímž se výrazně snižuje spotřeba zásob. I když bude celková spotřeba zásob větší, vynahradí nám ji tato včelstva vyšším medným výnosem. Větší zásoby dodané hned po snůšce jsou však nezbytné a měly by činit minimálně 20 až 25 kg. Odpadá nám přitom jarní podněcování.

Zdravá a silná včelstva s mladými výkonnými matkami začínají plodovat už v lednu a vycházejí ze zimování posilněna, připravena využít nejranější snůšku. Toto je něco zcela nezvyklého, neboť i dnes je ještě mnoho včelařů, kteří jsou rádi, když jim včelstva pouze přezimují.

Nezbytným činitelem pro výchovu plodu v zimě je dostatečná zásoba pylu, která by měla činit alespoň 30 dm2. Nedostatečné množství pylu v zimě je hlavním důvodem jarního oslabení včelstev. Včelstva zaopatřená na zimu dostatečným množstvím pylu, dostupného pro zimní hrozen, vymění uhynulé podzimní včely za nové a v době, kdy je dostupný pyl z jarních květů, mají už spoustu plodu. Taková včelstva rychle sílí v době, kdy jiná, nemající takovéto zásoby, ještě slábnou. Silná včelstva, posilněná přes zimu výchovou plodu, často nasbírají už v době květu pampelišky více medu, než ho spotřebovala přes zimu. Naproti tomu včelstva, zimováná bez pylu, donesou v té době jen takové množství, které pokrývá pouze jejich denní potřebu.

Tenké stěny umožňují v slunečných zimních dnech snadnější a intenzívnější vyhřátí vnitřku úlu a včely jsou vylákány k žadoucímu proletu. Takovýto zimní prolet v době, kdy je ještě sníh, vyvolává dvojí kladný efekt - zdravé včely se zbaví výkalů, slabé a nemocné včely hynou na sněhu. Oddělením zdravých od nemocných včel dochází tedy k samoozdravění včelstva. Včelstva v izolovaných úlech tyto možnosti proletu nevyužijí, protože oteplení nepocítí.

Chladné zimování má také další vliv na  zdravotní stav včelstva. Nosemové onemocnění a úplavice jsou podporovány vysokou teplotou v zimním hroznu. Úplavice je způsobena přeplněním výkalového vaku. K přeplnění může dojít buď nadměrnou spotřebou potravy, nebo vysokým obsahem vody ve výkalech. Při teplotě pod 20°C tato voda prostupuje z výkalového vaku přes rektální žlázu do krve a může být odpařena. Udržuje-li se teplota nad 20°C, nemůže včela tuto vodu z výkalů odstranit. Také pro potírání nosemy je důležité, aby teploty v zimním hroznu klesly pod 20°C, při kterých se zabrání množení původce.

Jednostěnné a nejlépe nízkonástavkové úly by měly být pro svou jednoduchost a vysokou efektivnost včelaření v nich, velkým přínosem pro další rozvoj našeho včelařství. Je však nutné se učit v těchto úlech včelařit, naučit se nové technologii ošetřování, oprostit se od dřívějších názorů na život včelstva.

Zkušenosti s neuteplenými úly

V neuteplených úlech včelařím přes 30 let. Nikdy jsem o vhodnosti do našich podmínek nepochyboval a mohl jsem si tyto úly vyzkoušet od teplé oblasti na opavsku až po chladné stanoviště na vítkovsku a budišovsku (nadmořská výška 600 m).Znám však i včelaře, kteří úspěšně včelaří i v nadmořské výšce nad 1000 m. Vyzkoušel jsem v těchto úlech také různé rozměry rámků - 42x36, 42x17, 39x30 a 39x17. Po těchto zkušenostech si troufám tvrdit, že úly s jednoduchou stěnou nástavku jsou vhodné do všech podmínek a nezáleží na velikosti rámku, který je v nich použit, což mi potvrdilo to nejdůležitější kriterium - medný výnos.
V posledních letech včelařím také v tachovských úlech z důvodu produkce oddělků na rámkové míře 39x24, o které je přece jen největší zájem. Tyto úly jsou samozřejmě uteplené a také v nich dosahuji stejných výnosů, jako v úlech neuteplených. Používám k nim sice jako medníkové jednoduché devítirámkové nástavky 42x15 nebo 39x17, ale toto nemá na srovnání určitě žádný vliv. Jak je z fotografie patrné - jeden jednoduchý nástavek zůstává i na zimu.
Pravidelně mi dokonce zůstává celá řada sololitových nástavků (3 mm tloušťka) u přezimujících včelstev a na kvalitu vyzimování to nemá žádný vliv. Ing. Čermák zimuje dokonce včelstva v úlech, které mají pouze sololitové nástavky .
V diskuzích se zastánci uteplených úlů uvádím tento příměr: Otevřete-li si v zimě, v mrazu okno obývacího pokoje, je také úplně jedno, jak jsou silé stěny domu. V pokoji je brzy stejná teplota, jako venku. Stejně tak je tomu při otevřeném česnu neřku-li zasíťovaném dnu.

Zdroj: