Osobnosti včelařství

Osobnosti včelařství – František Hruška (12.3.1819 – 8.5.1888)

Osobnosti včelařství – František Hruška

  • Zasloužil se o mnoho zlepšení ve včelařství – poznatky publikoval v odborných časopisech
  • V roce 1865 představil na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v Brně svůj vynález - medomet a dostal za něj od italských včelařů zlatou medaili
  • Narozen ve Vídni, dětství prožil v Českých Budějovicích a Štýrském Hradci. Se včelami se seznámil u svého dědečka v Bravanticích na Novojičínsku.
  • Vyženil palác Brandolín Rotta v Benátkách a statek v Dolo nedaleko Benátek. V roce 1837 se stal vrchním velitelem posádky a mohl se plně věnovat včelařství. Měl na 300 včelstev, včelmistra a truhlářskou dílnu. Pozdější podnikatelské aktivity ho přivedly ke krachu.
  • Včelařský odborník Ing. Haragsim pátral v Itálii po stopách, které Hruška zanechal. Byla nalezena pamětní deska, kterou doloští včelaři v r. 1936 věnovali památce Hrušky - dnes je opět na průčelí radnice města Dolo.

Dneska bychom si už asi těžko dovedli představit racionální včelařeni bez medometu. V katalozích i na výstavách můžeme vidět toto užitečné zařízení v mnoha nejrůznějších provedeních, avšak i přes všechny moderní technické finesy a vylepšení je to v základním principu stále tentýž přístroj, který v září roku 1865 představil František Hruška na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v Brně. Za svůj vynález, jehož podstata spočívala ve využití odstředivé síly k odebrání medu z plástů, dostal Hruška od italských včelařů zlatou medaili. Je smutnou ironií osudu, že ač byl na ni tuze pyšný, nakonec ji musel zchudlý vynálezce prodat, aby získal peníze na nejnutnější obživu.       

František Hruška se narodil 12. 3. 1819 ve Vídni, dětství prožil střídavě v Českých Budějovicích a Štýrském Hradci. Často též pobýval v Bravanticích (na Novojičínsku), kde působil jeho dědeček jako správce velkostatku barona Bersczkého. Tam přišel Hruška poprvé do styku se včelami. Než se však mohl sám stát včelařem, musel ještě prožít četná dobrodružství. Na přání svého otce, který byl důstojníkem, se také František začal ve čtrnácti letech připravovat na dráhu vojáka z povolání. V osmadvaceti letech vstoupil v hodnosti poručíka do námořnictva, avšak na moři se necítil dobře, a proto za nějaký čas přešel k pěchotě. V té době vyženil docela slušný majetek, který mu později umožnil věnovat se podnikání. V roce 1857 se stal František Hruška vrchním velitelem posádky v Legnagu u Benátek. A právě tam začala jeho včelařská kariéra. Zakrátko měl na tři stovky včelstev, k nimž si dokonce najal včelmistra, zřídil včelařskou dílnu, v níž pobýval mnohem více než ve své domácnosti. Avšak neuchyloval se tam před svojí ženou, jak by se mohlo zdát. Brzy totiž dokázal i manželku nakazit vášní pro včelaření natolik, že se stala jeho dobrou a vytrvalou pomocnicí.

František Hruška byl velmi přemýšlivý a nápaditý. Výrobky z jeho dílny bylo možno vidět na mnoha výstavách, kde vzbuzovaly zaslouženou pozornost. Zajímavé je, že jeho včely byly mírné, pracovité a především nerojivé, což se v té době ještě vůbec „nenosilo“. Aby mohl pozorovat život včel, pořídil si dokonce několik skleněných úlů. Velmi aktivně a úspěšně se zabýval chovem včelích matek. V této souvislosti je třeba připomenout jeho názor, že každá včela se hodí jen pro „svůj‘ kraj. Získané poznatky pilně publikoval v mnoha včelařských časopisech, jezdil přednášet a také pomáhal při zakládání italského ústředního včelařského spolku podle rakouského a českého vzoru.

Povzbuzen černými úspěchy se František Hruška pokusil provozovat hotel, avšak krachem na vídeňské burze v roce 1873 začaly jeho vážné finanční potíže, které ho nakonec připravily o venkovský statek i o dům v Benátkách. Hruška přestal včelařit, a nakonec došlo i na onu zlatou medaili za vynález medometu. Přidaly se nemoci, a z vitálního muže se stal apatický stařec, který dne 8. 5. 1888 zemřel. S nuzotou jeho benátského podnájmu tenkrát dosti příkře kontrastoval parádní pohřeb s kapelou a vojenskými poctami.

Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124622

 

 

 

Osobnosti včelařství - Lorenzo Lorraine Langstroth

Osobnosti včelařství - Lorenzo Lorraine Langstroth

Lorenzo Lorraine Langstroth (25. 12. 1810 - 6. 10. 1895)

V r. 1851 objevil tzv. včelí mezeru
Na základě tohoto objevu začal navrhovat nový typ úlu, který by se dal volně rozebírat a rozšiřovat, aniž by docházelo k přílišnému podráždění nebo zabíjení včel
V r. 1852 obdržel patent na první rozebíratelný rámkový úl (dno, horní víko a libovolný počet nástavků)
Americký pastor, učitel a včelař
Od dětství projevoval zájem o svět hmyzu
Po vystudování teologie se stal pastorem, později byl ředitelem dívčí školy
Ve včelařství prováděl řadu pozorování a pokusů a snažil se zlepšit stávající chovatelské postupy
Založil „medovou zahradu“, sázel lípy a jabloně, vyséval pohanku, jetel….

 

Tento muž, jenž je všeobecně považován za Otce moderního amerického včelařství, prožil poměrně plodný a úspěšný život, a přece zemřel zcela chudý, což se ostatně stalo mnoha velkým duchům před ním i po něm. Narodil se roku 1810 ve Philadelphii a jeho pozemská pouť skončila za pětaosmdesát let v Daytonu. Povoláním byl pastorem, což možná předznamenalo jeho pozdější trpělivé a hloubavé pozorování a studium života včel.

Langstroth začal včelařit v době, kdy mu už táhlo na třicítku. Seběhlo se to tak, že jednou navštívil jiného duchovního, který byl zaníceným včelařem. Při prohlídce úlů ho včely natolik zaujaly, že se hned na místě rozhodl pro jejich chov. Za několik málo dnů si opatřil první dva úly. Jednalo se však o dosti těžkopádné fošnové truhlíky, se kterými nebyla právě snadná práce. Velkým problémem se ukázalo také to, že Langstroth neměl tehdy k dispozici žádnou literaturu, která by mu usnadnila překonat obvyklé potíže všech začátečníků. Byl však houževnatým samoukem, který se vypracoval soustavným pozorováním a později i studiem tehdy ještě poměrně skromných odborných spisků. Brzy začal věnovat včelám prakticky všechen svůj volný čas, velmi ho těšil pohled do jejich intimního života, což ho nakonec přivedlo na myšlenku postavit takový úl, který by byl přístupný ve všech částech. A tak se zrodil jeho vynález rámku a úlu s pohyblivým dílem.

Langstroth tak vlastně udělal pro rozvoj amerického včelařství prakticky totéž, co se podařilo v Evropě už o něco dříve Prokopovičovi, ovšem zcela nezávisle na něm. Jedno prvenství mu však patří absolutně. Objevil tzv. včelí prostor, tj. mezeru mezi rámky a horními prkny úlu. Tuto mezeru stanovil na devět milimetrů. Podle některých odborníků se prý tento objev stal základním principem konstrukce moderního úlu i našeho současného včelařství.

Teď už nás asi ani příliš nepřekvapí zjištění, že se Langstroth začal jako jeden z prvních včelařů na americkém kontinentu věnovat také plemenářské práci. Svoje úvahy, názory a poznatky o životě včel i včelařských praktikách pilně publikoval nejen v odborném tisku, ale později také knižně. V roce 1853 vyšla jeho kniha Langstroth u úlu a u včel, která se dočkala mnoha dalších vydání v Americe a později i v Evropě.

Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124635

 

 

 

Osobnosti včelařství - Bratr Adam - Karl Kehrle

Osobnosti včelařství -  Bratr Adam - Karl Kehrle

Osobnosti včelařství Bratr Adam - Karl Kehrle
(3. 8. 1898 - 1. 9. 1996)

  • Vyšlechtil během více než 70 ti letého plemenného výběru včelu buckfastskou
  • Po vlně úhynů, které způsobil roztočík včelí, začal v r. 1916 zušlechťovat přeživší italské včely a křížence včely italské s anglickou tmavou včelou, včelou anatolskou a řeckou (+včela saharská a včela horská)
  • Odolné plemeno bylo vysoce ceněno a tak, když v r. 1982 byly ukradeny 2 matky, rozeslala policie popis “3/4 palce na délku s tmavě hnědými a tmavě šedými pruhy“
  • Původem Němec, žijící od 12 let v Anglii, v benediktýnském klášteře, opatství Buckfast
  • V r. 1919 převzal péči o včelnice opatství
  • Procestoval autem, pěšky nebo na oslu řadu zemí s cílem nalézt odolné včely (Středomoří, Blízký východ i Afrika)
  • Jeho práce skončila v r. 1992. Nový opat zakázal výzkum a včelnice byly pouze produkční

Ve věku dožitých 98 let zemřel dne 1. září 1996 mnich benediktinského kláštera Buckfast bratr Adam (vlastním jménem Karl Kehrle).

V roce 1910, kdy mu bylo dvanáct let, přišel do Anglie z rodného Německa. Nejprve se stal pomocníkem ve včelařské zahradě kláštera, avšak později, v roce 1919, mu bylo svěřeno vedení klášterního včelařství. Byl to člověk vnímavý a cílevědomý. Ve své práci se zaměřil na získání produktivní, ale přitom mírné včely, zvláště když anglická černá včela je neobvykle agresivní. Východiskem jeho šlechtění byla vlašská včela ligustica. Matky ligustica pářil s trubci staré anglické rasy. Během dlouhodobých pokusů začlenil do své plemenářské práce také další plemena.

V jeho práci jej podporoval opat, a na svých četných cestách byl finančně zajišťován sponzory. Při hledání vhodného materiálu pro tzv. buckfastskou včelu navštívil mnoho zemí Evropy a Afriky a seznámil se s jejich včelami. Na Krétě objevil samostatnou rasu včel, kterou profesor Ruttner po něm pojmenoval Apis mellifera adami. Sám buckfastskou včelu sice nazýval umělou rasou, ale jen v tom smyslu, že je výsledkem práce, která je uměním. Termín Kunstrasse si definoval jako „rasu“ šlechtitelského umění.

Bratr Adam byl celý život oddán anglickému včelařství. Za práci v něm byl jmenován anglickou královnou Officer of the British Empire a dostalo se mu řady dalších poct, a to jmenovitě v Německu a ve Švédsku. I když prohlašovaná odolnost buckfastky proti roztoči Varroa se nedostavila, má jeho práce velký význam především pro Anglii, protože je úspěšnou snahou nahradit agresivní černou včelu včelou mírnou. Zemřel velký včelař a i jeho věk stejně jako jeho život je dobrou propagací pro včelařství.

Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124582

 

 

Osobnosti včelařství - Karl von Frisch

Osobnosti včelařství -  Karl von Frisch

Karl von Frisch  (20. 11. 1886 - 12. 6. 1982)

  • Objasnil komunikaci včel prostřednictvím tzv. včelích tanců (1973 Nobelova cena)
  • Zabýval se dalšími zajímavostmi ze života včely – jejím barevným vnímáním, orientací podle slunce i magnetického pole i jejími  „vnitřními“ hodinami
  • Věnoval se i zkoumání feromonů matky a dalším prostředkům komunikace včel
  • Rakouský etolog
  • Studoval lékařství a přírodní vědy
  • Profesor na univerzitách v Rostocku, Vratislavi a Mnichově
  • V průběhu 2. světové války ho i přes jeho židovský původ mnichovská univerzita pro jeho vědecké výsledky odmítla odvolat z funkce
  • “Život včel je jako kouzelná studna: Čím více z ní čerpáte, tím více vám toho nabízí“

Pět tisíc let se lidé starali více o med a vosk než o samotnou včelu. A až teprve relativně nedávno, zhruba před sedmdesáti lety, objevil Karl von Frisch do té doby netušené vlastnosti tohoto pozoruhodného hmyzího druhu. Díky jemu dnes víme, že včely žijí ve společnosti daleko dokonaleji organizovaně, než je ta naše lidská. Každý úl představuje co do počtu obyvatel dosti velké město a tvoří vlastně zcela samostatný stát. Jeho panovnice - královna - nemá z čistě lidského pohledu prakticky žádné zvláštní pravomoci. Téměř o všech důležitých otázkách rozhodují „obyčejné“ dělnice. Každá z nich má totiž obdivuhodnou schopnost přijímat nezbytné smyslové informace na přibližně stejné úrovni jako tisíce jejich družek. Tyto biologické podněty pak podle potřeby vyvolávají žádoucí reakce.

Karl von Frisch se narodil 20. listopadu 1886 ve Vídni. Jeho rodiče však pobývali většinu roku na starém mlýně v Brunnwinklu. A právě zde začal malý Karl se svými pokusy. Tady také o mnoho let později, už jako slavný vědec, došel pomocí srovnávacích studií lidské a zvířecích společností dál než fyziolog a přírodovědec Darwin.

Jako v mnoha podobných případech i tentokrát sehrála svoji roli náhoda. K mlýnu v Brunnwinklu patřilo i několik včelích úlů, atak se u Frischů pravidelně pojídal med. Karl se občas bavíval tím, že nakapal trochu medu na okenní plech, aby přilákal včely. A už tehdy si povšiml zajímavé skutečnosti. Pokaždé trvalo dosti dlouho, než první včela potravu objevila. Když si však naplnila volátko a odlétla zpátky do úlu, už za velmi krátkou dobu začaly přilétávat další včely, které musela včela průzkumnice nějakým záhadným způsobem o svém nálezu informovat. Toto napohled jednoduché zjištění však vedlo později k zásadnímu objevu.

V roce 1918 se Frisch vrací na univerzitu do Mnichova, kde kdysi vystudoval zoologii a před válkou působil i jako profesor. Následující léta patřila v jeho životě k nějúspěšnějším. Ve svých prvních vědeckých pracích vyřešil otázku včelího vnímání barev, tvarů a květů. Později dokonce objevil podstatu mechanismu zvláštní řeči včel pomocí tance. Celých deset let pak trvaly pokusy, jimiž se profesor Frisch snažil rozluštit jednotlivá písmena včelí abecedy.

Frischovi dlouho vrtalo hlavou, jak vlastně včely vyjádří přesnou vzdálenost zdroje potravy od jejich obydlí. Po značném úsilí přišel nato, že včely mají svoji speciální měrnou jednotku, která je dána spotřebou cukru při překonání určitě vzdálenosti. Zjistil, že včelí mozek umí podle setin miligramů spotřebovaného „paliva“ naprosto přesně odpočítat odletěné metry.

Profesor Karl von Frisch nikdy nezahálel, a možná i proto se dožil šestadevadesáti let. Jako vědec to „dotáhl“ až na Nobelovu cenu, která mu byla udělena v roce 1973.

Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124608

 

Osobnosti včelařství - František Adamec

Osobnosti včelařství -  František Adamec

  • V r. 1904 představil rámek o rozměrech 39 x 24 cm- tato dosud značně rozšířená míra nese jeho jméno
  • Sestavil horem přístupný úl “Adamcův“
  • V r. 1901 vydal Včelařské právo v zemích českých
  • Spolupracoval na encyklopedii Včelařova čítanka
  • Udržoval styk se zahraničními včelaři
  • Český římskokatolický kněz
  • Již jako mladý kooperátor uveřejnil odborné články
  • Během ozdravného pobytu v Rakousku, Německu a Itálii studoval způsoby včelaření a dále publikoval
  • V r. 1923 se vrátil na trvalo do Bystřice u Brna a dál se věnoval včelařství a spolkovému životu
     

Monsignore František Adamec (1866—1946) byl zasloužilý spolkový a hospodářský včelařský pracovník, odborný spisovatel, protektor moravské včelařské organizace a včelař světového jména.

Roku 1890 se objevil ve Včele brněnské příspěvek mladičkého kooperátora P. Adamce, rodem z Nemojan. Následovaly další podnětně články. To už včelařil na farském včelíně v Bystrci u Brna, ve vývojových rozběrných úlech z padesátých let, hospodářského buditele faráře Karla Kanduse. Roku 1893 byl jeho včelařský rozvoj přerušen náhlým onemocněním. Čtyřletý zdravotní pobyt v Rakousku, Německu a Itálii se mu stal vysokou včelařskou školou. Studoval způsoby včelaření, úlové soustavy, psal do cizích časopisů a navazoval včelařská přátelství.

Po návratu, jako farář v Havraníkách, založil spolek v Hrotovicích, později v Břeclavi. Po uspořádání moravského ústředí, byl roku 1902 zvolen náměstkem starosty. V jubilejním roce 1904 přednášel o nízkoširoké míře a zkonstruoval rámek 39 x 24, který je stále oblíbený. Podle znalostí amerického včelaření sestavil horem přístupný úl, zvaný Adamcův. Roku 1901 vydal v Praze Včelařské právo v zemích českých, které dlouho sloužilo advokátům ve včelařských sporech. Jubilejní památník včelařů moravských je dosud jedinou historií moravského včelařství. Vytrvale psal do obou českých i zahraničních včelařských časopisů. Když v německých časopisech uveřejňoval Rozhledy z listů slovanských, navázal přátelství s vynikajícími ruskými, polskými a jihoslovanskými včelaři. Vystupoval na včelařských sjezdech a konferencích.

V roce 1907 mu přechod do Nikolčic umožnil větší účast na spolkovém životě. Tam včelařil s oběma bratry Mrštíkovými v blízkých Divákách. Vilémovi doporučil nízkoširokou míru a zažil jeho tragický skon roku 1912. Odsoudil nezodpovědné psaní o zhoubě včelích nemocí, když nosémová nákaza zachvátila Vilémovy včelíny, na nichž byl existenčně závislý. Proto vydal publikaci o chorobě včelího plodu. Spolupracoval na obsáhlé encyklopedii Včelařova čítanka. Začal chovat matky, ale neuznával za známku fyziologických vlastností tehdy diskutovanou barvu včel.

V roce 1923 se Monsignore Adamec natrvalo vrátil do Bystrce u Brna. Ujal se včelařského spolku a na návsi vysadil medonosné jerlíny. Jako náměstek moravského ústředí se přičinil o rozvoj majetku ústředí a o ustavení odboru pro zpeněžování medu, který v roce 1938 vyústil v založení Včelařského družstva v Brně, kde byl dozorčím radou. Literárně se tento učenec-včelař, jak má napsáno na pamětní desce, soustředil na populární dotazovnu ve Včele moravské. Obsáhla všechny vědomosti o včele a dosud známé metody včelaření.

Ve dvacátých letech se Msgre Adamec stal členem a místopředsedou mezinárodního APIS-CLUBU se sídlem v Anglii. Roku 1929 předsedal mezinárodnímu sjezdu v Berlíně. Přednášel na všeslovanských sjezdech. V redakci Včely moravské spolupracoval s dr. Štěpánem Soudkem (1889-1936) z Vysoké školy zemědělské v Brně. Zasadil se o jeho studium ve včelařském Phillipově ústavu v USA.

Monsignore Adamec za války těžce nesl německé zásahy do včelařské organizace i její zrušení. Vroucně se těšil na den svobody. Uvítal obnovení moravské organizace (1854-1948), jeho milovaně Včely moravské (1867-1948) a včelařského domu (1883/1946-1951).

 

Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124583

 

Osobnosti včelařství - Francois Huber

Osobnosti včelařství -  Francois Huber

Osobnosti včelařství – Francois Huber (2.6.1750 - 22. 12. 1831)

  • Zakladatel vědeckého poznání o životě včel (původ vosku, větrání včel v úle atd.)
  • V roce 1789 představil Huberův rámkový úl- první s rozebíratelným dílem
  • Jeho přínos vysoce ocenil i L. Langstroth
  • Prokázal, že se matky páří mimo úl
  • Švýcarský přírodovědec
  • V dětství onemocněl oční chorobou a postupně oslepl, ale s pomocí manželky a sluchu pracoval na svém včelařském výzkumu dál.

 

Narodil se v Ženevě. Jeho otec byl přítelem Voltaira. Po otci zdědil zálibu v přírodních vědách a hltal všechny knihy tohoto oboru, které se mu dostaly do rukou. Rodiče chtěli omezit chlapcovu přílišnou zálibu ve čtení a odebírali mu proto na noc světlo. Hoch však četl při světle měsíce. Po této velké námaze očí se dostavila choroba, která vyvrcholila úplnou ztrátou zraku. Stalo se tak v jeho patnácti letech. Když již nemohl číst sám, dal si předčítat svým sluhou. Měl to štěstí, že sluha byl inteligentní, obsahu knih rozuměl a projevoval o něj zájem. Brzy prováděl podle pokynů Hubera různé pokusy a pozorování. Huber se zaměřil na výzkum života včel a dosáhl v tomto oboru značných úspěchů. Včelám zasvětil celý svůj život. Jeho úsudek i obrazotvornost byly tak bystré, že dovedl „vidět“ očima jiných. Když později Maeterlinck prověřoval výsledky jeho práce, nenalezl v nich ani jediný omyl. Svá pozorování uložil Huber do spisu Nová pozorování o včelách (1782 a 1814).

Aby se mohl lépe věnovat výzkumu včel, sestrojil úl s pohyblivým dílem. Na myšlenku úlu s pohyblivým dílem přišel v Evropě jako první, tedy dříve než Dzierzon, v roce 1792. Jeho úl, tzv. listový, připomínal tvarem knihu a měl 12 rámků, které byly zasklené. Takto upravený úl mu umožňoval provádět i mnohá speciální pozorování.

Dlouholetými přesnými pozorováními a důmyslně založenými pokusy se Huberovi jako prvnímu podařilo zjistit celou řadu originálních momentů ze života včely medonosné, které v jeho době byly ještě úplně neznámé a průkopnicky rozšířily vědomosti o biologii včely a včelstva.  Huber jako první vyslovil předpoklad existující alarmující látky, která se uvolňuje při vbodnutí žihadla; první zpozoroval, že včely dělnice mají schopnost klást vajíčka, ze kterých se líhnou trubci, popsal význam a funkci tykadel pro život včely, snubní výlet a páření matky s trubci, úlohu matky pro život včelstva jako biologického celku, kde a jak nastává spářeni matky, první podal skutečně podložený popis původu a sběru cenného včelího produktu - propolisu, první důkladně popsal funkci voskových žláz a pud stavěni díla a první na světě uměle oplodnil matku.

Už jen tento výčet jeho původních zjištění v konfrontaci s časem, kdy byla zjištěna a vyslovena, svědčí o tom, že tento slepec byl geniálním pozorovatelem života včely a musel vynaložit gigantickou heroickou sílu, aby ve zdravotním stavu, ve kterém byl, mohl dosáhnout takovéto výsledky.

Huber byl se svým osudem smířený. Operace odmítal. Měl rád dlouhé procházky. V okolí svého domu měl natažené provazy, podle nichž se na svých procházkách orientoval.

 

Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124623

Osobnosti včelařství - Štěpán Soudek (28. 8. 1889 - 20. 2. 1936)

Osobnosti včelařství - Štěpán Soudek (28. 8. 1889 - 20. 2. 1936)
 

  • Zakladatel výuky včelařství na dnešní Mendlově univerzitě v Brně
  • Odhalil funkce hltanových žláz při krmení včelího plodu (publikoval 1927)
  • Zoolog, entomolog, hydrobiolog, půdní biolog, ornitolog, včelař
  • První československý profesor použité entomologie
  • Člen vědecké společnosti The Societa of the Sigma

 

Dr. Štěpán Soudek se narodil 28.srpna 1889 v Hluboké nad Vltavou. Gymnázium vystudoval v Českých Budějovicích a poté studoval přírodovědu na Karlově univerzitě. Po první světové válce, kterou prodělal jako důstojník, se stal středoškolským profesorem. V roce 1920 se stal asistentem při zoologickém ústavu Vysoké školy zemědělské v Brně. V té době se věnoval především studiu mravenců o nichž vydal řadu vědeckých prací.

Od roku 1924 se začal Štěpán Soudek věnovat problematice včely medonosné. Podařilo se mu získat americké státní stipendium. V letech 1925 a 1926 v této zemi studoval praktickou entomologii a včelařskou vědu. Pobyt na univerzitách i poznání chodu velkých včelařských závodů mu vynesly mnohé teoretické i praktické poznatky, zejména pak v tzv. užité entomologii, což je znalost hmyzu pro praktické využití v zemědělství a lesnictví. Po návratu do vlasti se stal jejím průkopníkem a vášnivým propagátorem. Tomu odpovídala i jeho práce Praktická entomologie ve Spojených státech severoamerických, kterou u nás vydala Zemědělská akademie.

Mezi nejvýznamnější vědecký počin dr.Soudka patří objev funkce hltanových žláz včely. Už za pobytu v Americe na Cornellově univerzitě, konal první pokusy a pokračoval v nich po návratu do vlasti. Objev jej povýšil mezi světové vědecké kapacity oboru včelařství.

Přesto, že se stal tak významným vědcem, že měl mnoho povinností spojených s postavením docenta a později profesora Vysoké školy zemědělské, našel si čas i na organizátorskou práci ve včelařské organizaci. Zúčastňoval se porad, podílel se na vytváření včelařské expozice na výstavě soudobě kultury v Brně roku 1928, účastnil se práce v družině plemenného chovu včel, zastupoval včelaře při jednáních s různými státními korporacemi, stal se dokonce předsedou svazové cukerně komise. Jeho zásluhou (a zásluhou Msgre.Františka Adamce, který pohnul Ústředí, aby věnovalo určitou finanční částku) byl postaven pro studijní účely v zahradě Vysoké školy včelín. Přednášky Prof.Soudka směli navštěvovat i studenti jiných brněnských Vysokých učilišť.

Významnou érou v existenci časopisu Včely moravské, bylo sedmileté údobí, po které ji Štěpán Soudek redigoval. Nesčetně bylo článků, námětů, rad‘ jejichž byl autorem. Pod jeho redakcí měl časopis vzorovou úroveň.

Na mezinárodním poli se Soudek zasazoval o přátelskou spolupráci mezi včelaři. V Bělehradě, na všeslovanském sjezdu, usiloval o společný vědecký orgán slovanských včelařů. Působil v Apis clubu, byl členem vědecké společnosti The Society of the Sigma při Cornvellově univerzitě v USA a členem Československé akademie věd.

Nečekaná smrt jej zastihla 20.února 1936 ve věku šestačtyřiceti let.

 

Osobnosti včelařství - Jan Swammerdam (12. 2. 1637 - 17. 2. 1680)

    

Osobnosti včelařství -  Jan Swammerdam (12. 2. 1637 - 17. 2. 1680) 
Jan Swammerdam
(12. 2. 1637 - 17. 2. 1680)

  • První vědecký výzkumník včelího života
  • Prozkoumal celé ústrojí včely i včelího plodu
  • Nalezl a popsal pohlavní ústrojí matky a trubce
  • Prokázal společný původ matky a dělnic ze stejného vajíčka
  • Nizozemský přírodovědec a mikrobiolog
  • Vystudoval medicínu
  • Byl průkopníkem v neurofyziologii a vývojové biologii
  • Vyvrátil učení Aristotela a prokázal, že vajíčko, larva, kukla a dospělec hmyzu jsou vývojová stádia, nikoliv samotní tvorové
  • Jeho životní dílo je Biblia Naturae
  • Ve 43 letech zemřel na malárii

 

Osobnosti včelařství - Antonín Schönfeld

 

Antonín Schönfeld

(31. 3. 1869 - 12. 8. 1958)

 

Doc. Ing. Dr. et MUDr. Antonín Schönfeld se narodil roku 1869 v obci Vraňany na Mělnicku. Studoval Lékařskou fakultu v Praze, a také Českou vysokou školu technickou. Stal tak nejen inženýrem agronomie, ale i doktorem lékařství. Později doktorem věd a docentem oboru včelařství.

Osobnosti včelařství -  Antonín Schönfeld

Antonín Schönfeld - zdroj: user.mendelu.cz


Od medicíny ho to ale táhlo k zemědělství a včelám. Pracoval na Ministerstvu zemědělství a byl jedním z otců zakladatelů Státního výzkumného ústavu včelařského, rybářského a hydrobiologického. Ve svých 50ti letech byl jmenován jeho prvním ředitelem. Včelařství byla jeho velká vášeň a dospěl k mnoha důležitým poznatkům. Vydal svoji vědeckou knihu Anatomie, morfologie včely medonosné, jež je jeho celoživotním výzkumným dílem. Učil na vysoké škole, byl členem vědecké rady Masarykovy akademie práce a za svůj život vychoval mnoho svých vědeckých následovníků. V Úvalech bydlel v Havlíčkově ulici od roku 1924/25 až do své smrti v roce 1958.

 

  • Zakladatel čs. včelařského výzkumu
  • První český vysokoškolský pedagog včelařství
  • 1920 - 1935 šéfredaktor časopisu Český Včelař
  • 1920 - 1934 přednosta Výzkumného ústavu včelařského
  • Zabýval se chovem, patologii a terapii nemoci včely medonosné
  • Autor mnoha odborných publikací
  • Zemědělský odborník, včelař, pedagog
  • Absolvent lékařské fakulty UK a vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVÚT v Praze
  • Demonstrátor a později asistent zootechnického zvěrolékařského ústavu téže VŠ
  • Člen vědecké rady Masarykovy akademie práce