Pro zájemce o včelaření

"Včelařské patnáctero"

„Včelařské patnáctero“

1. Budeš ve včelařství spatřovat poslání a šířit na veřejnosti jeho dobré jméno

2. Včelařské oslovení „příteli“ neposkvrníš zbytečným hašteřením a budeš respektovat odlišný názor. Ochotně pomůžeš začátečníkům radou i pomocí.

3. Budeš včely vnímat jako své partnery a nikoli jako poddané.

4. Budeš pamatovat, že všechny včelí produkty jsou dary přírody a budeš je chránit a zlepšovat včelí pastvu.

5. Budeš vnímat i jiné opylovatele a podporovat je v krajině.

6. Budeš včelařit s místně příslušnou včelou a nedovolíš její bastardizaci.

7. Budeš usilovat o maximální kvalitu včelích produktů.

8. Nedovolíš, aby tvá včelstva hladověla

9.  Zajistíš včelám dostatek pylu, aby mohla normálně plodovat a nestrádat.

10.Pravidelně budeš obměňovat matky a dílo.

11.Nenecháš včely strádat nemocemi a poskytneš jim odpovídající veterinární péči.

12.Budeš sledovat, co je pro tvé včely v tvých podmínkách dobré. Výsledky zaznamenáš a poučíš se z chyb.

13. Neustrneš v názorech a budeš vždy připraven opustit dosavadní pravdu, pokud poznáš pravdu vyšší.

14.Budeš si vědom toho, že počet chovaných včelstev není automaticky měrou včelařské úspěšnosti.

15.Vychováš svého včelařského nástupce a budeš se dle možností podílet na společenském životě včelařů.

Včelí zajímavosti

Včelí zajímavosti

  • včela létá asi 20-28km/h,může létat až do vzdálenosti 4-8 km
  • včela mává křídly rychlostí 180ti mávnutí za vteřinu
  • jedna včela nasbírá za celý svůj život asi 9 gramů medu
  • k nasbírání 0,5 kg medu pracuje 556 včel celý svůj život
  • k nasbírání 0,5 kg medu včely nalétají více jak 57.000 km což je více jak jedenkrát kolem světa
  • k nasbírání 0,5 kg medu včely navštíví přibližně dva miliony květin
  • k nasbírání 0,5 kg medu musí včela vyletět asi 1600krát z úlu a při každé cestě nalétá více jak 10 km
  • k nasbírání 1 kg medu včely naletí vzdálenost rovnající se cestě čtyřikrát kolem země
  • včely jednoho úlu navštíví denně přes 225.000 květin - jedna včela navštíví až několik tisíc květin
  • včely spotřebují asi 3,5 kg medu k získání 0,5 kg včelího vosku
  • průměrný roj (úl) se skládá z jedné matky, která v období snůšky pokládá až 2500 vajíček denně; z přibližně 50.000 nebo více dělnic, které obstarávají všechnu práci a z několika set trubců
  • matka se při oplodnění spojí až se 17ti trubci v průběhu jedno až dvoudenního letu z úlu
  • matka se při svém matečním letu uschová sperma trubců na celý svůj život a z této zásoby poté čerpá
  • matka uskuteční mateční let pouze jednou nebo dvakrát za život
  • v průběhu snůšky je průměrná délka života včely asi šest týdnů, tři týdny stráví prací v úle a tři týdny sbíráním nektaru a pylu
  • hltanová žláza dělnic produkuje mateří kašičku a je nejdokonaleji vyvinuta u úlových včel do 14ti dnů věku
  • kusadlová žláza vylučuje u matky tzv. mateří látku, tj. feromon matky; dělnice sekret přidávají do krmné kaše pro larvy a využívají je k rozpuštění vosku a propolisu při jejich zpracování
  • sekret pyskové žlázy včely používají při vlhčení pylu a formování rousky, k rozmáčení tuhé potravy
  • jedovou žlázu mají pouze dělnice a matka; nejvíce jedu mají včely ve třetím týdnu života
  • voskové žlázy se nacházejí na zadečku dělnic; nejvíce vosku je vylučováno v období 9. - 18., dne života včely
  • vonná (Nasonova) žláza – jde o značkování feromon; sekret je vylučován při orientaci roje, na česnech apod.
  • žlázy výkalového váčku – výměšky konzervují nahromaděné zbytky nestrávené potravy za celé zimní období ve výkalovém vaku

Základní povinnosti

Jak jsem sbíral měl

Sběr měli, velmi brzy již opět aktuální téma, mi každoročně připravuje nečekaná dobrodružství. V této chvíli odlédněme od toho, že nepřesnost této metody je v tisících procent (vážně – zkuste si to a uvidíte) a pustíme se do sběru.

Včelařím v horách. Nádherné prostředí, naprosto čisté včelí produkty, zemědělci se svými šplíchátky nekonečně daleko. Prostě idylka. Dokud nenapadne sníh. Ten najednou posunuje obtížnost včelaření na úroveň šest pětibodové stupnice. Pořídil jsem si totiž včelín hluboko v lesích a tam s prvním sněhem přestanou jezdit i lesáci. Takže jak se tam dostat?

Rok první: “Musím jen vylézt na kopec nad Mariánskou a pak je to už přece pořád mírně z kopce”, říkám si. Tak co, vezmu to na sjezdovkách. Když vyrazím rozumně ráno, měl bych stihnout vlek z Jáchymova a pak už je to kousek. To znělo rozumně. Na záda jsem si naložil batoh s pytlíkama na měl, husí brka na vymetání a vyrazil jsem. Výstup nad Mariánskou ještě šel. I když si dovedu představit i lepší zábavu než se škrábat do kopce v přeskáčích ve sněhu po stehna. Ale těšil jsem se na sjezd (všimněte si, že jsem se ještě těšil!). A opravdu. Asi 200 m za kopcem to vážně jelo. Ono to sice bylo z kopce skoro pořád, jenže hluboký sníh není upravená sjezdovka. Sjel jsem jednu louku a pak jsem se bořil a mořil jak atomový ledoborec. V tu chvíli mi došlo, že šlapat asi 8 km v  na sjezdovkách upnutý v přezkáčích hlubokým sněhem asi nebude tak snadné, jak se na začátku zdálo. Ale prvního postupného bodu jsem asi po 2 hodinách dosáhl. Odhrábnul jsem vchod do včelína a udělal, co bylo třeba. Navíc jsem ještě přibalil slivovici, o kterou se mi včelky od jara vzorně staraly a vyrazil jsem o dům dál. A pak už to bylo vážně peklo. Sice pořád z kopce, ale kdo jste někdy ťapal na sjezdovkách kousek dál než od kasy k lanovce, víte, že se posunujete každým krokem sotva o stopu. A tak jsem se dostopoval k jáchymovskému vleku až skoro za tmy. Vlek už měl po zavíračce, ale vlekař, když jsem mu vysvětlil situaci, se nade mnou smiloval a ještě mě vyvezl. Nečekané přátelství jsme spláchli ovčelenou slivovicí. Když jsem vyjel nahoru, zjistil jsem, že ten “kousek”, co mi měl zbýt, je přes obrovské horské louky ještě několik kilometrů a dost brutálně do kopce. Proč, doprkýnka, ty vleky nestaví až nahoru na vrchol kopce? Kochání je tady ovšem nádherné. Když není tma. Takže jsem si dal noční přechod Hřebene a za temné noci sjížděl do Mariánské. V noci si sjezd bez světla moc neužijete. I když tam znáte každou muldu. Domů jsem dorazil orvaný jak borůvky. Ale cíl byl splněn.

Jak jsem sbíral měl Jak jsem sbíral měl Jak jsem sbíral měl
Rok druhý: Sjezdovky se již historicky znemožnily a o běžky jsem se v tomto terénu bál. Takže jsem si vzal sněžnice. Výborný nápad. Nakopec jsem vyběhl jako srnka, seběhl jedinou lyžovatelnou louku a zaplul do lesa. A tam jsem jednu sněžnici prolomil! No super. Smontovat to nijak nešlo a tak jsem zbytek cesty šlapal stylem pravá noha na sněhu, levá po stehno pod sněhem, na pravou se vytáhnout na povrch a levou zase dolů až do spodní podmáčené břečky. S láskou jsem vzpomínal na sjezdovky. Tentokrát jsem si to prodýchal i zpátky nahoru. A bez vleku samozřejmě. Mokrej, zmrzlej, spocenej a totálně vyždímanej. Ale cíl byl splněn.

Rok třetí: Nedá se nic dělat chlapče, povídám si, stejně si chceš už dlouho skialpy pořídit, tak když ses do teď nerozhoupal, koupíš si je kvůli včelám. To je morálně ospraveditelná výloha přeci, že ano. Tak jsem zainvestoval asi tak tolik, co vydělám za 10 let na medu a byl jsem připraven na sběr měli. Těšil jsem se už od vytáčení a když přišel ten den, nemohl jsem dospat. Vyrazil jsem zrána, vyškrábal se na kopec, sundal tulení pásy a pustil se z kopce dolů. Sjezd byl ok. Další cesta určitě lepší než na sjezdovkách. Jenže terén takový, že nevíte jestli nandat pásy nebo to rvát rukama. Vrozená lenost nakonec zaměstnala ruce. Když už mám ty skialpy, tak jsem to vzal trošku oklikou a ke včelínu jsem sjížděl lesem kolem nádherných prastarých stromů. To byla ta lepší část cesty. Když jsem naložil měl, přepadla mě bohužel nemístná pýcha. Přece se na skialpech nebudu vozit na vleku. A vydal jsem se nejkratší cestou přes kopec zpátky. Už staří námořníci říkali, že nejkratší cesta bývá málokdy nejrychlejší. Dobře tuto poučku znám. Leč v tu chvíli jsem měl nějak vypnuto. Překvapilo mě, kolik je v cestě “přímo domů” skal, které se obchází blbě i v létě. A že ty kopce přece nemůžou být takové střechy! Naštěstí “tuleni” držely a když jsem našel cestu kolem skály, daly i sklon kolem 50° bez zaváhání. Ovšem moje nohy, zaplavené laktáty už takovou formu neměly. Když jsem obešel skály, čekalo na mě mlází, které bylo tak na mačetu. Opět jsem si zahrál na atomový ledoborec, prodíral se mlázím, přelézal padlé stromy a kličkoval mezi propastmi navátými kolem stromů a navíc pořád v prudkém svahu. Když jsem zastavil, spodní nohu jsem měl propnutou jak baletka koleno horní pod bradou. A zase skály, mlází a tak pořád dokola. Občas jen v jiném pořadí. Lyže sundat nešly, to bych zahučel do sněhu po uši. A lezte v lyžích přes stromy s neosekanýma větvema. Takhle to šlo pár hodin do kola než jsem se vyškrábal na vrholové louky Kdy jindy než za tmy. Následoval opět známý přechod Hřebene a noční sjezd do Mariánské. Ale úkol byl opět splněn.

Jak jsem sbíral měl Jak jsem sbíral měl Jak jsem sbíral měl Jak jsem sbíral měl

Další rok je letos. Ještě jsem to nevymyslel, ale jak se znám, určitě na něco výborného zase přijdu.

Ale jestli někdo znáte někoho ve výzkumáku, přimluvte se za mě (a za včely). Sběr měli je stejně k ničemu, tak kdyby místo dělání pitomostí raději vymysleli něco, co včelám doopravdy pomůže. Pak klidně vyrazím znovu. Noooo ... nevím jestli klidně. Ale vyrazím.

FS

Včelí dům v Mariánské

praktická apiterapie