Zajímavosti

Včela překvapila vědce. Postavila si hnízdo jen z plastového odpadu

Když argentinští vědci zkoumali včely samotářky, jedna je překvapila svým chováním. Na rozdíl od ostatních si postavila hnízdo za použití plastů a žádného jiného materiálu. V hnízdě se pak dokonce vyvinul nový dospělý jedinec.

Vědci z Národního zemědělského technologického institutu v Argentině mezi lety 2017 a 2018 zkoumali chování včel u čekankového pole nedaleko města San Juan. Své pozorování zaměřili na včely samotářky, které žijí mimo úly a spíše nenápadným, osamělým životem.

Aby jejich chování blíže porozuměli, uměle vytvořili 63 hnízd s dlouhými tunely, které včely samotářky běžně využívají jako úkryt pro svá vajíčka. Vědci je pak jednou měsíčně kontrolovali, aby zjistili, zda včely hnízda obsadily. Informaci o studii přinesl vědecký server Science Alert.

 

Více se dočtěte ZDE: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vcela-si-postavila-hnizdo-pouze-z-plastovych-materialu/r~793eaac6839511e993a6ac1f6b220ee8/

Výdaje na varroázu rostou, loni dosáhly 30 milionů. Včely ale umírají dál.

Boj proti kleštíkovi včelímu, který je schopen přes zimu zlikvidovat celé včelstvo, čím dál víc vysává dotace pro včelaře. Na boj s­ varroázou šlo loni 30,1 milionu, tedy zhruba polovina celkových národních a evropských dotací. Je to téměř dvojnásobek oproti roku 2014 a trojnásobek částky z roku 2011.

Více se dočtete ZDE: Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/varroaza-vcely-dotace-nemoci-lecba.A190519_193420_ekonomika_fih

McÚl. Zmenšenina fastfoodu pro včely se vydražila za víc než 200 tisíc

Švédové postavili včelám věrnou kopii restaurace McDonald’s. Jmenuje se McÚl a je plně funkčním hmyzím domovem. Včely do úlu létají pod ikonickými oblouky písmena M. Venku si mohou odpočinout na restaurační zahrádce a když mají málo času, můžou využít McDrive.

Včelí McDonald’s navrhnul a postavil švédský designér Nicklas Nilisson pro charitativní organizaci Ronald McDonald House Charities, která podporuje děti a mladé lidi. McÚl se před pár dny úspěšně vydražil za ekvivalent více než 231 tisíc korun.

Včely jsou nejvýznamnějšími opylovači rostlin určených k jídlu, proto jsou na nich lidé - pokud si chtějí zajistit stabilní a rozmanitý přísun rostlinných potravin - závislí, připomíná list Independent.

Podle organizace Greenpeace se ekonomická hodnota včelího opylování po celém světě odhaduje na 265 miliard eur (6,8 bilionu korun) ročně. I „jen“ z ekonomického pohledu je podpora včel pro lidstvo klíčová.

Není to poprvé, co řetězec rychlého občerstvení propojil své jméno se včelami. Některé jeho pobočky ve Švédsku instalovaly včelí úly na svou střechu ve snaze přispět k udržitelnosti v místě svého podnikání.

„Máme spoustu franšíz oddaných principu udržitelnosti. Je fajn, že díky své velikosti můžeme podpořit tak skvělou myšlenku, jako jsou včelí úly na střeše. Tato zmenšenina je poctou iniciativě naší franšízantky Christiny Richterové,“ řekl Christoffer Rönnblad, marketingový šéf švédského McDonaldu.

K původně lokálnímu projektu se připojují další švédské pobočky. A některé dokonce trávu kolem svých restaurací nahrazují květinami a rostlinami, které divoké včely pro svůj život potřebují.

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/mchive-mcul-zmenseny-mcdonald-s-pro-vcely.A190524_112836_eko-zahranicni_nio

Na Kubě žijí šťastné včely, jejich med je Evropě žádaný

V údolí provincie Matanzas na Kubě včely volně poletují na čerstvém vzduchu neohrožovány pesticidy, které decimují jejich populace jinde ve světě. Čisté životní prostředí a potrava bohatá na květiny jsou tajemstvím jejich medu, který je v Evropě tak žádaný, píše agentura AFP.

„Včela není stvořena ani pro město, ani pro vesnici, patří do hor,“ prohlašuje inženýr Rogelio Marcelo Fundora, který se svým bratrem učitelem Santiagem Estébanem vlastní 600 včelstev s tisícovkami pilných včel. V tomto idylickém prostředí sebrali loni 80 tun medu, chlubí se Santiago, tvář zakrytou černým závojem, aby se chránil před bodnutími, zatímco včelí roj krouží nad keřem.

Všude ve světě vědci a ochránci životního prostředí bijí na poplach, protože intenzivní zemědělství, choroby a pesticidy snižují počty včel. Avšak na Kubě se včely zdají být obzvláště ve formě.

Jejich životní prostředí se stalo čistým v souvislosti s ekonomickou krizí z 90. let vyvolanou zhroucením Sovětského svazu. Ten na ostrov vyvážel tuny pesticidů, hnojiv a prostředků na hubení trávy. Když to skončilo, Kuba neměla jinou možnost, než se uchýlit k přírodním alternativám. Téměř k nule pokleslo používání chemických produktů, které tolik škodí včelám a kvalitě medu.

Na Kubě činí průměrná roční produkce jednoho včelstva 51 kilogramů, což je považováno za vysokou produkci. Bratři Fundorovi, včelí králové na ostrově, mají výnosnost až třikrát vyšší, až 160 kilogramů na jedno včelstvo. „Není to žádný zázrak, ale je za tím spousta práce,“ vysvětluje Santiago s tváří osmahlou po mnoha hodinách práce na slunci.

Z 21 úlů umístěných na úbočí hory nedaleko obce Navajas, ležící asi 140 kilometrů východně od Havany, získávají bratři med, který označují za čistý, bez jakýchkoli chemických látek.

Přestože se loni na Kubě vyprodukovalo 8834 tun medu, o 1300 více než byl cíl kubánského státního včelařského závodu Apicuba, zůstává ostrov daleko za Argentinou. Ta je největším producentem v Latinské Americe a loni podle organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vyprodukovala 76.000 tun medu.

Z celkového množství kubánského medu bylo asi 1900 tun certifikováno jako biomed, což je národní rekord, zdůrazňuje ředitel techniky a rozvoje při podniku Apicuba Dayron Alvárez.

Téměř všechen kubánský med (95 procent) se exportuje, zejména do Německa, Francie, Španělska, Británie a Švýcarska. Obrat z tohoto obchodu činil v roce 2017 18 milionů dolarů (přes 400 milionů Kč). „Snažíme se vstoupit na čínský a saúdskoarabský trh,“ říká Alvárez.

Apicuba má monopol na export a včelaři, kteří mají více než pět rojů, musí tomuto závodu med prodávat. Výměnou za to dostanou levněji pohonné hmoty a materiál. Apicuba platí včelařům 1000 dolarů (22.700 Kč) za tunu medu a prodává jej do různých zemí za různé ceny, které nezveřejňuje. Na základě údajů z roku 2017 lze vyvodit, že to je v průměru 2655 dolarů (přes 60.000 Kč) za tunu.

Nepoužíváme žádné chemické prostředky, které se těžko sháněly už od amerického embarga z roku 1962, říká Santiago. Často musejí improvizovat: proti kleštíku včelímu například používají techniku falešného hnízda, které přiláká parazita a odláká ho tak od ostatního roje.

Nyní začal sběr medu a bratři šplhají do hor ve svém starém kamionu, kterému říkají Frankenstein. Doprovází je osm mladíků, jimž platí měsíčně 80 dolarů (1800 Kč), o 50 dolarů (1130 Kč) více, než je průměrná mzda.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/veda/na-kube-ziji-stastne-vcely-jejich-med-je-evrope-zadany.A190415_094026_ln_veda_ape

 

Včely z úlů na Notre-Dame přežily

Kolem 200 000 včel z úlů na pařížské katedrále Notre-Dame, jejíž střechu v pondělí zachvátil oheň, požár bez úhony přečkalo. Informovala o tom agentura AFP. Na jejich osud se v předchozích dnech ptali včelaře, který se o úly stará, lidé z celého světa.

"Včely přežily. Až do dnešního (čtvrtečního) dopoledne, zhruba do 11:00, jsem o nich neměl žádné zprávy," dal vědět včelař Nicolas Géant, který má na starosti úly na sakristii přiléhající ke katedrále.

"Nejdřív jsem si myslel, že tři úly shořely, neměl jsem žádné informace. Na satelitních fotografiích jsem se pak přesvědčil o opaku a mluvčí katedrály mi potvrdil, že (včely) zalétávají do úlů a vylétávají z nich ven," dodal.

Včelař v předchozích dnech čelil záplavě zpráv a telefonátů, v nichž se ho lidé ptali, zda včely padly za oběť plamenům. "Nečekal jsem to. Volali mi samo sebou lidé z Evropy, ale také z Jihoafrické republiky, Japonska, Spojených států a z Jižní Ameriky.

Jakmile včely v případě požáru zaznamenají kouř, přesytí se medem a brání včelí královnu, napsala agentura AFP.

"Tento druh (včela medonosná) neopouští svůj úl. Nemají plíce, ale oxid uhličitý je uspává," vysvětluje Géant, který doufá, že se ke svým včelám dostane příští týden.

Včelstvo z každého z úlů, které jsou na sakristii od roku 2013, vyprodukuje každý rok asi 25 kilogramů medu, který se prodává zaměstnancům Notre-Dame.

Symbolem obnovy Notre-Dame se v minulých dnech stal rovněž měděný kohout, který před požárem zdobil špičku nyní zřícené štíhlé věže nad chrámovou lodí. Tepaného ptáka, kterého mnozí považovali za nenávratně zničeného, se v troskách podařilo najít v úterý večer.

„Neuvěřitelné!“ reagoval s radostí na Twitteru Jacques Chanut, předseda Francouzské federace stavitelů.

Soška je v relativně dobrém stavu, zatím ale není jasné, jak jsou na tom uvnitř schované relikvie, jež mají chránit Paříž a její obyvatele.

Kohout, jenž před požárem bděl nad městem z výšky 93 metrů, ukrývá ostatky svaté Jenovéfy (Sainte Geneviéve) a svatého Diviše (Saint Denis) a také část Kristovy trnové koruny. Na střechu jej přidal architekt Eugéne Viollet-Le-Duc v letech 1859 až 1860.

Osud mnoha uměleckých děl z katedrály zůstává nejistý. Patrně v největším ohrožení jsou obrazy. „Předpokládáme, že je neponičil oheň, ale kouř zřejmě ano,“ řekl francouzský ministr kultury Franck Riester s tím, že největší plátna začnou z katedrály vynášet v pátek.

Zdroj: https://www.novinky.cz/zahranicni/502865-vcely-z-ulu-na-notre-dame-prezily.html
 

V Českých Budějovicích vznikla včelařská pohotovost

V Českých Budějovicích vznikla včelařská pohotovost. Pět včelařů zajišťuje odchyt zalétlých včelích rojů. „Bezplatná služba je určena všem, jimž se třeba na zahradě usadil roj,“ řekl předseda základní organizace Českého svazu včelařů v Českých Budějovicích Jiří Ryšavý. Podobnou službu v Česku provozuje i pražské Ekocentrum Včelín Ořech.

Hlavním důvodem, proč služba vznikla, je, že každý rok volalo Ryšavému kolem deseti lidí, že mají na zahradě roj a nevědí, co s ním. „Hasiči u těchto případů nezasahují, tak lidé neví. Hledají na internetu, najdou jako prvního mě, tak volají. Chci jim vyhovět, tak potom obvolávám včelaře, kteří jsou poblíž, a sháním, kdo by byl k dispozici. Službou včelařská pohotovost vycházíme vstříc veřejnosti, která se rovnou může obrátit na včelaře, který s tím počítá a je ochotný přijet,“ řekl Ryšavý.

Zapojili se zatím čtyři včelaři pro České Budějovice a jeden, který má na starosti Trhové Sviny a Novohradské hory. Mohou se přidat i další. V českobudějovické organizaci je 160 včelařů, každý má průměrně deset včelstev. V jižních Čechách působí asi 6000 včelařů.

Včelařská pohotovost má už za sebou první zásah. Včelař s sebou veze na místo výbavu, k níž patří rojáček, což je bedna, do níž roj sklepne a zavře. Na zklidnění včel má takzvaný kuřák, zařízení, kdy dmychadlo žene vzduch na doutnající troud, odkud jde na včely kouř. Většinou se ale při rojení používá rozprašovač vody.

„Včely se zklidní - když natáhnou vlhkost, nemůžou tolik létat. Roj sedí na větvi, okolo létá spousta včel. Včelař je postříká, ony se stáhnou do chomáče, pak je sklepne do bedny. Když se mu podaří sklepnout matku, která je zásadní, všechny ostatní včely se stáhnou do rojáčku, pak je může zaklopit a odvézt pryč,“ řekl Ryšavý.

V ČR bylo loni podle ČSÚ 632 000 včelstev. Většina chovatelů je zájmová. Včely chová 58 500 včelařů. Medu loni včelaři vyprodukovali nejméně za poslední čtyři roky. Meziročně klesla produkce o čtyři procenta na 8992 tun.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/relax/domaci-mazlicci/v-ceskych-budejovicich-vznikla-vcelarska-pohotovost.A190502_094618_domaci-mazlicci_ape

 

Nejúspěšnější petice v bavorské historii požaduje větší biodiverzitu a přísnou ochranu přírody

Už ne modrá a bílá jako na státní vlajce, ale černá a žlutá jsou aktuálně nepopulárnějšími barvami v Bavorsku. Včely mají ve spolkové zemi větší podporu než většina politických stran. Pouze tradiční Křesťansko-sociální unie (CSU) získala v loňských zemských volbách více hlasů, než se aktuálně podařilo sehnat iniciátorům petice Rettet die Bienen, tedy Zachraňte včely. Zajímavý článek, který vyšel na serveru Euro.cz si můžete přečíst ZDE

Hmyz rychle vymírá, podle vědců do 100 let zmizí. Přírodu čeká kolaps

Katastroficky rychle neumírají pouze včely. Každý rok ze světa zmizí 2,5 procenta z celkového objemu veškerého hmyzu. Bude-li ho ubývat dosavadním tempem, za 100 let hmyz zmizí z planety úplně, vyplývá z analýzy zveřejněné v časopise Biological Conservation. V takovém případě by nastal environmentální kolaps. Zajímavý článek na toto téma si můžete přečíst ZDE

Největší včelu na světě objevili v Indonésii po téměř 40 letech

Největší včelu na světě objevili v Indonésii po téměř 40 letech

FOTO: Profimedia.cz


V Indonésii objevili vědci samici včelího druhu Megachile pluto, největšího druhu včely na světě. Hmyz známý rovněž jako Wallaceova obří včela je zhruba čtyřikrát větší než v Česku známé včely medonosné. V Indonésii byl naposled pozorován v roce 1981, tedy před 38 lety, informuje server MSN.

celý článek zde...

Včelařství: Česko je světovou velmocí

21. 12. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Česko je čtvrtou nejzavčelenější zemí světa. Abyste se včelařením uživili, musíte to dělat ve velkém.

V České republice držíme hned několik světových prvenství. Máme největší hustotu veřejných knihoven, spolu s Tureckem pěstujeme nejvíc máku a hned po Japonsku a Hongkongu u nás proběhne ročně nejvíc kremací. A také jsme čtvrtou nejzavčelenější zemí světa.

Jen pro malé

Abyste se včelařením uživili, musíte to dělat ve velkém. Podle bývalého předsedy Českého včelařského svazu Luďka Sojky je na to zapotřebí alespoň 450 včelstev, stávající tajemník svazu Petr Šerák hovoří o podstatně menším čísle, o 150.

Za umístění úlu dostává podnikatel dotace od státu i Evropské unie. Během sezony jde o 50 korun za jedno včelstvo, které může být přemístěno až třikrát. Další peníze se dají inkasovat v případě, že včelař zahajuje podnikání, podílí se na vzdělávání a na boji proti varroáze nebo k obnově včelstev.

Na podporu včelařských projektů byla v roce 2016 alokována krásně nezaokrouhlená částka 2 329 120 eur, přičemž příspěvek EU mohl dosáhnout maximální výše 50 procent nákladů, o druhou polovinu se postarala státní kasa.

Na dotace dosáhnou především malí včelaři. Pro ty velké jsou stropy nastavené příliš nízko. „Med jako komodita je vyřazený z Programu rozvoje venkova. Kdybych měl linku na stáčení hořčice, tak mi stát přispěje 40 procenty, na linku na med nedostanu nic. Vybudovat medárnu přitom stojí miliony. Řada včelařů tak nemá peníze na to, aby si postavila potravinářský provoz, a proto nemohou prodávat do tržní sítě,“ popsal pro Hospodářské noviny problém největší český včelař Petr Cihlář.

Netřeba se roje bát

Jako první prodejní artikl v souvislosti se včelami asi napadne každého med a možná i další včelí produkty, jako je vosk, propolis nebo mateří kašička. Ale začátek výdělečného roku začíná včelařům na jaře, kdy včelaři umísťují kočovné vozy s úly ke kvetoucím hmyzosnubným plodinám. Protože je včela věrná květu, vrací se k témuž druhu po celou dobu kvetení, což je vlastnost, která se v případě kvetoucí zemědělské monokultury (jako je třeba řepka nebo slunečnice), stává naprosto zásadní. Za umístění úlů do sadů nebo k polím se jejich majitelé včelařům platí. Rovnice je jednoduchá, žádné včely = žádné plody.

Přínos z chovu včel. V rámci EU je vyčíslen na 14,2 miliardy eur ročně (368,7 miliardy korun), 84 procent rostlinných druhů a 76 procent potravinové výroby jsou zcela závislé na opylování včelami.

Med v jarní fázi roku ještě zůstává včelám, které se musejí vzpamatovat po zimním půstu. To je také důvodem, proč se na pohled děsivého jarního rojení nemusíte nějak extrémně obávat, ani když jste na včelí bodnutí alergičtí. Jedové zásoby jsou totiž po zimě prázdné a včela si je musí znovu vytvořit.

První med se stáčí poté, co odkvetou ovocné stromy. Pokud je rok slabý, první vytáčení se nekoná a čeká se, stejně jako v horských oblastech, na hlavní letní snůšku, jež je vázaná na kvetení lip a akátů. Tehdy včely dokončují největší objem práce.

Podle odhadů spočívá 90 procent přínosu včel pro lidstvo právě v jejich opylovacích schopnostech. Jen desetinu tvoří produkty – jako právě med.

Medově soběstační?

Med, který je včelstvu odebírán po hlavní snůšce, se těší čím dál větší oblibě a podle Českého statistického úřadu ho průměrný Čech během roku 2016 snědl celé kilo. Podle včelařů je to však stále nízké číslo, a to jak pro ně samotné, tak pro koncové odběratele, kteří tak zdaleka nevyužívají všechny jeho pozitivní účinky.

Domácí včelaři jej ročně vyprodukují mezi sedmi a osmi tisíci tunami, což by znamenalo, že jsme medově soběstační. Nicméně zhruba pětina medu jde na export. Podle poslední zprávy ministerstva zemědělství se předloni vyvezlo 1416 tun medu (v průměru za 89,22 Kč/kg) a dovezlo 1776 tun (průměrně za 81,28 Kč/kg) především z Ukrajiny, Číny, Uruguaye a Německa.

Medu je v rámci EU trvalý nedostatek, soběstačnost se dlouhodobě drží pod padesáti procenty a nic nenaznačuje tomu, že by se to mělo v následujících letech výrazně změnit.

Téměř optimální počet

Po propadu počtu českých včelařů v 90. letech, který na rozdíl od většiny Evropy nezpůsobily nemoci, ale porevoluční ekonomické změny, popularita včelaření u nás utěšeně roste. Nejnovější statistiky Českého svazu včelařů uvádějí, že na konci roku 2016 bylo na našem území chováno 662 253 včelstev, o něž pečovalo 56 921 chovatelů. Dostáváme se tak téměř na optimální stav. Ministerstvo zemědělství, pod nějž včely jakožto hospodářská zvířata spadají, totiž stanovilo vzhledem k zemědělské kultuře a členitosti krajiny ideální množství na 700 tisíc včelstev. 

Já nic, já včelař

Industriální ekologická zátěž spolu se zavlečením cizopasníka kleštíka včelího, jenž způsobuje obávanou infekční varroázu, způsobily, že se včelaři stali naprosto nezbytnými – bez jejich pomoci by včely v přírodě nepřežily a celý ekosystém by zkolaboval. Včely jsou totiž na rozdíl od ostatního hmyzu dokonalý opylovač. Tam, kde představitelé ostatních druhů přečkají zimu v malých počtech a s příchodem jara teprve zakládají nové generace potomstva, je deset až patnáct tisíc jedinců v každém včelstvu připraveno rovnou vyrazit a pustit se do práce.

Potěšitelné je proto, že včelařství je v Česku čím dál populárnější. Kurzy pro začínající včelaře jsou vyprodané ještě před vypsáním termínů a čím dál častěji jsou k vidění úly na střechách domů ve městech. Existuje i Klub střešních včelařů a v současné době najdeme úly na střechách už na čtyřiceti místech po celé republice, a to včetně takových míst, jako jsou Národní divadlo, brněnská radnice nebo kulturní dům v Kyjově.

Jenže zároveň s rostoucím počtem začátečníků rostou i rizika spojená s nedostatečnými zkušenostmi, ať už jde například o špatné přeléčení nemocí, jež se mohou šířit i na zdravá včelstva, nebo o špatnou volbu místa pro úl, což může v důsledku vést k ohrožení okolí.

Včelařství zůstává po celou dobu své existenci jedním z mála oborů lidské činnosti, který svým působením nenarušuje a nezhoršuje životní prostředí. „Kdyby nebylo včel, do čtyř let bychom přestali existovat,“ pravil údajně Albert Einstein. O to nezbytnější jsou ti, kdo se starají o jejich přežití.

Historie včelaření

Včelařství patří mezi nejstarší činnosti, jimiž si naši dávní předci zajišťovali obživu. První dochovaný záznam o sběru medu najdeme na stěně Cueva de la Araña (Pavoučí jeskyně) ve vesničce Bicorp u Valencie a pochází z konce starší doby kamenné, tedy z doby zhruba deset tisíc let před naším letopočtem.

Na Blízkém východě se včely chovaly v hliněných džbánech už před pěti tisíci lety (a chovají se tak dodnes). Ve středověké Evropě se včelaři těšili velké úctě, měli vlastní cechy, mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva, a dokonce i vlastní, tzv. včelařský soud.

Dne 8. dubna 1775 podepsala Marie Terezie včelařský patent pro Moravu. Na základě tohoto právního dokumentu, který zůstal v platnosti až do roku 1950, vznikla včelařská škola ve Starém Brně, držitelé včelstev byli zbaveni jakýchkoliv daňových břemen a svým způsobem i nevolnických povinností. Za císaře Josefa II. se včelaření začalo vyučovat v kněžských seminářích, a průkopníky dodnes populárního lidového včelaření se tak stávali především venkovští kněží.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jitka Jeníková.

O své včely pečuje na dálku: speciální chůvička pozná, kdy mají hlad, kdy se chtějí rojit

Dítě ve vedlejší místnosti můžete sledovat pomocí chůvičky. Monitor dechu navíc spustí poplach, když přestane miminko dýchat. Pavel Mach z Plzně vymyslel chůvičku pro včely. Své úly má rozestavěné po polích v okolí Plzně, a tak je nemůže všechny pořád obcházet. Vymyslel proto zařízení, které analyzuje frekvenci bzučení v úlu a pak včelaře varuje, že se v úlu něco děje.

Na první poslech je bzučení jako bzučení. Ve skutečnosti ale včely nebzučí pořád stejně. „Stejně jako matka pozná u malého dítěte, jestli pláče, protože se nudí, nebo protože mu něco je, tak včelař to pozná u svých včel také,“ říká Pavel Mach a dodává, že rozdíl souvisí s frekvencí bzučení.

Co se děje uvnitř

IT specialista a včelař se zvukem, který včely vydávají, dlouhodobě zabývá. Nejde mu přitom o to, co je slyšet venku, ale o to, jak zní bzučení uvnitř úlu. Umístil proto dovnitř úlu malý jednoduchý senzor, který je zabezpečený proti zalepení voskem a propolisem.

„Včely tmelí všechno, co mají v úlu. S tím byl zpočátku problém, ale vyřešili jsme to,“ dodává Pavel Mach. Senzor tvoří dvě plexiskla, mezi nimiž je skulina, kterou může proniknout zvuk, ale včela se do ní nevejde a nemůže tedy membránu mikrofonu zalepit.

Zařízení je připojené k malé krabičce umístěné venku na úlu. To proto, aby bylo možné solární napájení baterie. K tomu, aby přístroj správně fungoval, potřebuje aspoň dvě hodiny slunečního světla denně. Bez dobíjení se udrží v provozu asi po dobu dvou týdnů.

Pozor, máme hlad!

Zvuky úlu včelaře informují například o tom, jestli je uvnitř matka, na níž je závislý život celého včelstva. Dalším jevem, který pomůže senzor odhalit, je hlad. „Kdybychom včelám vzali med a po sezóně je nenakrmili, tak zemřou hlady. A ony to dají včas najevo,“ vypráví Pavel Mach.

Kromě toho navíc včelař ze zvuku pozná, že se včelstvo chystá rojit. „To je běžně zjistitelné jenom tak, že včelaři všechny úly otevřou a podívají se, jestli to tak je, nebo není. Ale naše senzory to dokážou identifikovat,“ vysvětluje včelař.

Naměřené hodnoty odesílá zařízení přes mobilní síť přímo do včelařova telefonu nebo počítače.

Anna Duchková, Martin Karlík

 

Zdroj:  https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/vcely-vcelarstvi-chuvicka_1807090757_bej

 

Týden byl nezvěstný. Při životě ho udržely včely

Šest dní a nocí vydržel čtyřicetiletý turista sám v horách na severozápadě USA. Jeho jedinou potravou byly včely a lesní plody. Záchranáři ho našli při vědomí, ale velmi dehydrovaného, píše britský server The Independent.

Ztracený turista Matthew Matheny se vydal na túru minulý čtvrtek jen v krátkých kalhotách a žabkách, bez zásob jídla a pití. Po několika kilometrech v okolí hory St. Helens se ztratil a sešel z cesty, informovali záchranáři.

Jeho rodiče na tiskové konferenci potvrdili, že jejich syn přežil v divočině jídla, jeho jedinou potravou byly včely, které zabíjel a pak jedl. "Včely měl kolem sebe pořád. Tak je zabíjel a jedl..." řekla jeho matka Lynda Matheny.

Tři dny po jeho zmizení po něm bylo vyhlášeno pátrání, zúčastnilo se ho sto dobrovolníků. Pohřešovaného turistu našli ve středu dopoledne, jen čtyři hodiny chůze od jeho opuštěného auta. I přesto, že u sebe neměl žádnou vodu, záchranáři ho našli živého. Kvůli dehydrataci však musel být neprodleně vrtulníkem dopraven do nejbližší nemocnice státu Washington.

 

Zdroj:

https://www.tyden.cz/rubriky/relax/ostatni/tyden-byl-nezvestny-pri-zivote-ho-udrzely-vcely_492619.html

Nový druh pesticídov môže byť pre včely rovnako škodlivý ako ten starý

Nová trieda pesticídov, ktorá by mala nahradiť neonikotinoidy, môže podľa vedcov ovplyvniť reprodukciu čmeliakov. Problémy s úhynom včiel preto nerieši.

Najnovšie experimenty ukázali, že schopnosť čmeliakov reprodukovať sa a rýchlosť, s akou rastú ich kolónie, je nižšia, ak sa dostanú do kontaktu s novými insekticídmi na báze sulfoximínu, uviedli vedci v časopise Nature.

Kolónie, ktoré boli v laboratóriu vystavené nízkym dávkam pesticídov, mali výrazne menší počet včiel-pracovníc a polovičné množstvo reprodukčných samcov.„Naše výsledky ukazujú, že sulfoxaflor (nová trieda insekticídov) môže mať negatívny vplyv na reprodukčný výkon čmeliakov,“ povedal vedúci autor štúdie Harry Siviter, výskumník na Royal Holloway University v Londýne.

Rovnako ako v prípade neonikotinoidov, sulfoxaflor včely nezabije priamo. Zasiahne ich imunitný systém a schopnosť reprodukovať sa.Správanie sa pri získavaní potravy a množstvo peľu, ktoré jednotlivé včely zozbierali, zostalo počas experimentu nezmenené.Štúdia bola zverejnená uprostred diskusií a zmien v národných politikách kvôli novým pravidlám pre používanie neonikotinoidov, ktoré patria medzi najbežnejšie používané insekticídy na svete.

Členské štáty Európskej únie v apríli hlasovali o zákaze používania troch produktov na báze neonikotinoidov na otvorených poliach. Po novom sa môžu použiť iba v uzavretých skleníkoch.Začiatkom tohto mesiaca nasledovala príklad Únie aj Kanada. Vyhlásila postupné ukončenie používania dvoch pesticídov, ktoré sa vo veľkom aplikovali na plodiny, ako repka, kukurica a sója.Neonikotinoidy sú založené na chemickej štruktúre nikotínu a napadajú nervový systém hmyzu. Sulfoximínové insekticídy patria síce do inej triedy, no fungujú podobným spôsobom.

Na rozdiel od kontaktných pesticídov, ktoré zostávajú na povrchu listov, neonikotinoidy rastlina vstrebá počas fázy semena. Tieto látky sa tak dostanú do listov, kvetov, koreňov a stoniek.V priebehu posledných 20 rokov boli masovo používané. Pomáhali kontrolovať populáciu hmyzu, ktorý sa kŕmil miazgou, ako sú vošky, a červy živiace sa koreňmi rastlín.Nedávne štúdie zistili, že neonikotinoidy môžu spôsobiť dezorientáciu včiel, ktoré sa nedokážu dostať späť do úľov a rovnako znižujú ich odolnosť voči chorobám.

 

Zdroj:

https://euractiv.sk/section/ekonomika-a-euro/news/novy-druh-pesticidov-moze-byt-pre-vcely-rovnako-skodlivy-ako-ten-stary/?utm_source=traqli&utm_medium=email&utm_campaign=1954&tqid=hqKnc2EpEV8B.gTBbcZjvJYgnAJWeLA4TNXwvyw%24

 

Brněnští vědci popsali virus, který napadá zárodky včel. Sto let po jeho objevení

Brněnští vědci popsali virus, který napadá zárodky včel. Sto let po jeho objevení

Tým brněnských vědců podrobně popsal virus nákazy včelího plodu, který napadá včelstva po celém světě. Díky moderním metodám odhalili bílkovinu na jeho povrchu. Právě tato bílkovina významně napomáhá množení viru. Článek o výzkumu brněnských vědců publikoval americký vědecký časopis PNAS

 

Nákaza včelího plodu trápí včelaře už dlouho. Že ji způsobuje virus, vědí vědci už od roku 1917, nemoc má totiž dobře pozorovatelné projevy. „Samy včely čistí úl od nákazy, která postihuje jen zárodky. Ty zasažené z úlu odstraňují. Jsou pak vidět v jeho okolí,“ vysvětlila Michaela Procházková z výzkumné skupiny.

Přestože nemoc způsobuje vůbec první odhalený virus napadající včely, jeho přesnou podobu nikdo neznal. „Doposud měly jeho popisy jen malé rozlišení. Nám se podařilo dostat až na atomární úroveň a díky tomu jsme objevili na povrchu viru novou strukturu, která je pro jeho rozmnožování v buňkách napadených včel nezbytná,“ uvedla Procházková.

Virus napadne buňku tak, že se na ni naváže a uvolní do ní svou genetickou informaci. Právě bílkovina, kterou vědci objevili, má schopnost vázat se na membrány buněk a napomáhá tak šíření nákazy. „Pravděpodobně funguje jako jakýsi dveřník, který se naváže na vnitrobuněčnou membránu a umožní genomu viru, aby se dostal do buňky,“ vysvětluje vědkyně.

Na výzkumu spolupracovali vědci z institutu CEITEC Masarykovy univerzity a Mendlovy univerzity. Úspěch týmu strukturní virologie Pavla Plevky se dostal na stránky jednoho z nejprestižnějších vědeckých periodik, časopisu PNAS.

 

Zdroj:  https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/jihomoravsky-kraj/2567452-brnensti-vedci-popsali-virus-ktery-napada-zarodky-vcel-sto-let-po

 

Varšava povolila užívání zakázaných pesticidů. Chovatelé se bojí o své včely

Polsko dočasně povolilo používání insekticidů známých jako neonikotinoidy. Tyto přípravky jsou obzvlášť nebezpečné pro včely, proto jejich užívání prakticky úplně zakázala celá Evropská unie. Varšava ale využila výjimky pro takzvané mimořádné případy. Chovatelé se tak obávají dalšího vymírání včelstev.

Dlouhodobé sucho a ohrožená úroda řepky dovedla polské ministerstvo zemědělství k radikálnímu kroku. Na čtyři měsíce povolilo užívání velmi účinných, ale nebezpečných postřiků. Evropská unie je pro jejich škodlivost nedávno zakázala.

„Šokovalo mě, když jsem to zjistil, protože jsem myslel, že tahle otázka byla po dlouhých diskuzích s Evropskou unií vyřešena a neonikotinoidy zakázány. Překvapil mě i důvod, kterým mělo být dlouhé období sucha,“ říká polský včelař Lukasz Kuschnik.

Včelaři se potýkají s úbytkem včelstev dlouhodobě. Včelám škodí infekční choroby i parazité. Teď se obávají, že další používání insekticidů jejich roje ještě více oslabí. „Hmyz zasažený neonikotinoidy se dostane do šoku, je paralyzován nepřetržitými impulzy do nervové soustavy, což samozřejmě vede k úmrtí,“ popisuje včelař na Slezské univerzitě v Polsku Lukasz Nicewicz.

Nikotinoidy účinkují měsíce

I v případě, že postřik včely rovnou nezabije, výrazně ovlivní chování celého úlu a může narušit jeho zdraví a fungování. „Důležitá je takzvaná chronická toxicita nebo dlouhodobé vystavení pesticidu, které v malých dávkách nezpůsobí smrt, ale vede k mnoha komplikacím pro celé včelstvo. Včely mezi sebou nemohou komunikovat, nedokáží rozpoznat potravu a po zasažení pesticidy se přestávají krmit,“ dodává Nicewicz.

Insekticidy na bázi neonikotinoidů mají navíc dlouhodobý účinek. Není proto možné například včelstva dočasně přestěhovat. „Jsou to jedny z nejjedovatějších insekticidů, které se dostaly na trh. V prostředí dlouho přetrvávají, často měsíce po použití. Rozpouští se ve vodě, takže nezůstávají na jednom místě,“ vysvětluje, v čem tkví velké nebezpečí neonikotinoidů Noa Simon-Delsová z belgické asociace včelařů.

Výjimku, která zákaz použití neonikotinoidů umožňuje obejít, využily loni i Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a Litva. Po jejich vyhodnocení ale část z nich Evropská komise označila za neopodstatněné s tím, že zemědělci měli řadu jiných možností, jak úrodu před škůdci ochránit.

 

Zdroj:

https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2560135-varsava-povolila-uzivani-zakazanych-pesticidu-chovatele-se-boji-o-sve-vcely

Čeští vědci zjistili, jak živit včely, když není pyl. Pomohly náhoda a včelí roj nadšený z řasy

Biologické centrum v Českých Budějovicích nyní zkoumá, jak řasa chlorella ovlivňuje život včel. Zjistili, že produkce medu po krmení včel řasou se zvedne až o 17 procent. Na začátku byla náhoda. Ředitel Centra řasových biotechnologií při Mikrobiologickém ústav Akademie věd ČR v Třeboni, sám včelař, si všiml, že včely, které má poblíž sušičky řasy chlorella, se drží v mračnech kolem větráku haly. "Bylo to na jaře, kdy ještě nic nekvetlo a nebyl nikde pyl. Ráchaly se v tom, byly úplně zelené, proudem létaly zpátky do úlu a tam to ukládaly do buněk a využívaly jako bílkovinu," líčí Václav Krištůfek z Biologického centra Akademie věd ČR. Vznikl nápad použít řasu jako doplňkové krmivo pro včely. Řasa obsahuje hodně bílkovin, 40 až 50 procent, i další látky významné pro imunitu. Když včela dostává potravu s řasou, je živější, včel je v úlu víc, matka klade víc vajíček, vyvíjí se víc larev a prodlužuje se život včel. Vědci vymysleli, jak řasu dostat do potravy a nové přírodní doplňkové krmivo pro včely Apialgaprotein byl na světě.

"Teď jsme v období podletí, kdy se ve včelstvu rozvíjejí včely dlouholeté, které žijí devět měsíců a přetáhnou včelstvo přes zimu (krátkověké včely žijí 40 dní). Včely potřebují vodu, pyl a nektar. V krajině nyní nemají kde nasbírat pyl, což je bílkovina, bez toho se nebudou množit a nebudou vznikat larvičky," řekl Krištůfek.

Když jim vědci nabízí řasu v prášku, včely ji používají jako pyl. "Včely si zelený prášek odebírají a vytvářejí si rousky, kuličky stmeleného pylu. S kuličkou letí do úlu, tam jí to jiná včela strhne, uloží do buňky a hlavou utluče jako do silážní věže. Odtud to berou pro larvičky i matku, vytvářejí z toho mateří kašičku," řekl Krištůfek. Roste pak množství včel, matka víc klade. Řasa zlepšuje i funkci hltanových žláz.

V letech 2015 až 2016 v experimentech se třiceti včelstvy na deseti včelnicích vědci zjistili, že sladkovodní zelená mikrořasa chlorella je pro včely atraktivní potrava, kterou si ukládají do pylových buněk a využívají ji hlavně jako zdroj bílkovin. Chlorella také obsahuje látky, které mohou působit jako prevence proti moru včelího plodu. Biologické centrum Akademie věd ČR v Českých Budějovicích nyní zkoumá, jak řasa chlorella ovlivňuje život včel. Vědci jim řasu dávají jako prášek nebo v medocukrovém těstu a zjistili, že včely jsou mnohem vitálnější. Produkce medu po krmení včel řasou se zvedne až o 17 procent, zjistili vědci čtyřletým zkoumáním.

Zdroj:

https://magazin.aktualne.cz/veda/vedci-zjistili-ze-diky-rase-jsou-vcely-zivejsi-a-ziji-dele/r~5b5762e89b1811e8b3e20cc47ab5f122/

Světový den včel – 20. května

Světový den včel byl v roce 2016 schválený Valnou hromadou Apimondie na kongresu v Jižní Koreji. Uvedené datum připomíná narození průkopníka moderního Antona Janši (20. 5. 1734–13. 9. 1773). Květen je zároveň měsícem nejvyšší aktivity včel, korunované rojením. Zařazení do databáze mezinárodních dnů OSN bylo přijato Valným shromážděním OSN v New Yorku 20.12.2017 a podpořilo ho 155 států.

         Tak nejen včelaři, ale i všichni příznivci včel oslavte tuto neděli 20.5.2018 společně se včelkami tento svátek.     

I včely mohou být praváci nebo leváci

Vědci zjistili, že včely vykazují známky laterality, tedy že mohou dávat přednost levé nebo pravé straně těla, stejně jako lidé. Tato jejich preference ovlivňuje i to, jakým způsobem překonávají při letu překážky. Zajímavý článek zveřejněný na stánkách novinky.cz

Napříč lidskou populací převažuje tendence využívat spíš pravou ruku a stranu těla. U včel se zdá, že jsou obě strany zastoupeny rovnoměrně. Včely zřejmě mohou být stejně tak dobře praváci, leváci, nebo nevyhraněné.

Vědci na Queenslandské univerzitě v Austrálii dokázali, že včely nedávají pouze přednost létání doprava nebo doleva. Během pokusů zjistili, že včely dokážou také rozlišovat mezi menšími a většími otvory, přičemž si pro hladší a bezpečnější průlet vybírají ty větší.

„Některé včely vykazují silnou inklinaci do prava, jiné do leva, další vůbec žádnou,“ vysvětluje pro web Science Alert neurolog a biolog Mandyam Srinivasan.

Polovina včel ukazuje známky laterality

Aby vědci mohli určit, jaké straně těla dávají včely přednost, použili 102 včel označených různými barvami, aby je dokázali rozlišit. Tyto včely pak nechali volně létat. Posléze jim ukázali asi 120 cm dlouhý tunel, kde na konci byla potrava a uprostřed překážka, v níž byly dva otvory. U těch mohli vědci měnit velikost a polohu.

Když byl jeden otvor dvojnásobně široký oproti druhému, vybralo si 80 procent včel k průletu právě ten. Zajímavé to začalo být ve chvíli, kdy byly oba otvory stejně velké. Asi 55 % včel během průletů neukázalo žádnou stranovou preferenci. Ze zbylých 45 % polovina jednoznačně dávala přednost pravá straně a druhá levé.

Když pak vědci pouštěli do tunelu postupně jednu pro druhé jen ty včely, které vykazovaly lateralitu, byly výsledky opravdu zajímavé. Pokud byl menší otvor na straně, kterou měla včela ve větší oblibě, trvalo jí delší dobu, než se rozhodla, kterou dírou proletí – zda tou větší a bezpečnější, nebo tou na její preferované straně. A naopak, pokud byl větší otvor na jejich oblíbené straně, rozhodovaly se prakticky ihned.

Včely se tak zařadily na rostoucí seznam živočichů, kteří vykazují známky laterality. Makak rhesus, kosmani nebo třeba krysy mají také šikovnější levou nebo pravou stranu těla, stejně jako některé další druhy hmyzu. Čmeláci mají oblíbený směr, kam zatáčejí, a některé kobylky při překonávání mezer a děr natahují dopředu vždy jen jednu končetinu. U kobylek se může jednat o úsporu mozkových kapacit – nemusejí přemýšlet nad tím, co udělají, a šetří tak čas.

Lateralita pomáhá při letu v roji

Tým z Queenslandské univerzity věří, že jejich výsledky ukazují, že se u včel vyvinula lateralita jako optimální strategie pro let v roji.

„Představme si zjednodušený scénář, v němž má skupina včel na výběr, jak proletí jedním ze dvou otvorů skrze husté houští,“ napsali vědci ve zprávě o výzkumu, kterou publikovali v časopisu PLOS One.

„Nebylo by praktické, kdyby všechny včely inklinovaly třeba k levé straně, protože v tom případě by všechny včely chtěly letět doleva, čímž by si navzájem jen překážely a zhoršovaly si bezpečnost průletu křovím. Nebylo by ani vhodné, kdyby včely lateralitu nevykazovaly vůbec, protože v tom případě by se skupina nevyhraněných včel snažila vždy proletět větším ze dvou různých otvorů, čímž by se opět zpomalil postup roje.“

Tým z laboratoře doktora Srinivasana už objevil, proč se ptáci čelně nesrážejí při letu. Uhýbají totiž vždy do prava, takže se dokážou bezpečně vyhnout. Tento výzkum by mohl být využit v bezpečnosti letectví. Nový výzkum včel, řekl doktor Srinivasan by zase mohl přispět k vylepšování řízení a navigace dronů.

luk, Novinky

zdroj: www.novinky.cz

 

Halucinogenní med je tak cenný, že kvůli němu desítky lidí riskují život

Obyčejný med není právě levný, ale není to nic ve srovnání s tím, kolik stojí halucinogenní med produkovaný včelami skalními (Apis dorsata laboriosa). Včela skalní (jíž někteří odborníci nepovažují za samostatný druh) se vyskytuje pouze v Himálaji a dostat se k jejímu hnízdu není ani trochu jednoduché.

Lidé, kteří se o to pokoušejí, musejí šplhat po provazových žebřících na útesy vysoké i přes 90 metrů. K odvrácení pozornosti včel – kterým se jejich přítomnost samozřejmě dvakrát nezamlouvá – používají tyče s hořící trávou.  Včely skalní v průběhu roku vytvářejí různé druhy medu. Na jaře jde o tzv. „šílený“ (nebo také červený) med, který obsahuje určité toxiny. K tomu, abyste se dostali do rauše, podle cestovatele Davida Caprary úplně stačí dvě čajové lžičky.  „Měl jsem pocit, jako by se mé tělo ochlazovalo. Začalo to v hlavě a pak pokračovalo dolů přes můj trup. Hluboký, ledově horký pocit se usadil v mém žaludku a trval několik hodin,“ popsal Caprara pro magazín Vice. Nepálci malé dávky tohoto medu používají jako antiseptikum, lék proti kašli nebo pro tišení bolesti. Za jeden kilogram na černém trhu zaplatíte přibližně 130-175 USD.  O životě lovců halucinogenního medu byl nedávno natočen pozoruhodný dokument The Last Honey Hunter, který bude vydán příští rok. Ale pozor – z dosud zveřejněných záběrů je jasné, že nepůjde o nic pro slabé povahy (a už vůbec ne pro jedince trpící závratěmi).

Zajímavé video o získávání medu v Nepálu si můžete prohlédnout ZDE: https://www.youtube.com/watch?time_continue=2&v=QL-0TAw5rjg

Zdroj: https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=2943&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Zdroj: ScienceAlert, Fotografie: Bernard DUPONT from FRANCE, CC BY-SA 2.0

 

Čtrnáct včelích a mravenčích výletů: stezky, včelíny a kuriozity

Využijte letní dny k výletům za drobnými nenápadnými pomocníky, o kterých často ani nevíme. S portálem Kudy z nudy se podíváte do lesů plných mravenišť, do skutečných i hodně zvětšených úlů, kde se můžete vžít do role pilných včelek, do včelařských muzeí a jednoho úžasného včelína.

Na první pohled obyčejná krajina leckdy skrývá nejedno překvapení. Tak je tomu například v lesích na východním okraji Hostinného, kde žije jedna z nejpočetnějších kolonií mravence pospolitého v Podkrkonoší, anebo v polesí Šebeň na Vysočině. Proč se mravencům líbí právě v těchto místech, v tom tápou i odborníci.

V Česku objevíte několik stezek, zaměřených na život včel.

Polesí Šebeň najdete na Vysočině severně od Velkého Meziříčí. Odhaduje se, že tu je více než 1 400 mravenišť, která obývá asi 900 milionů mravenců. Zaposlouchejte se, až vkročíte do lesa, zřetelně uslyšíte šustění a pohyb malých nožiček. V roce 2002 byla Šebeň vyhlášena přírodní památkou, o tři roky později tu vznikla naučná stezka s dvanácti zastávkami. Začíná u silničky z Jívoví do Radenic a kličkuje polesím sem tam, zpět k místu startu se od konce stezky pohodlně vrátíte po asfaltové silničce. Dohromady ujdete přibližně šest kilometrů.

Další speciální mravenčí stezku objevíte v Podkrkonoší u Hostinného. Měří necelých pět kilometrů, ale protože v terénu opisuje tvar osmičky, můžete si ji rozdělit do dvou okruhů. Cestou neobjevíte jen mravence, mraveniště a informační panely, ale také krmelce a zásobovací seníky, posedy, úly a ptačí budky. Seznámíte se i s jinými druhy mravenců, se základy myslivosti a také se včelami.

Ani včely nepřijdou zkrátka, své stezky mají například na Monínci, v Krkonoších anebo v Ostrožské Nové Vsi. Délkou jsou vesměs ideální pro společný výlet s dětmi, plný zábavy a dobrodružství!

Platí to zejména pro 3,5 km dlouhou Včelí naučnou stezku hraběte Jana Harracha u Harrachova. Na jedenácti zastaveních se seznámíte se životem včel a včelařů, každé místo je navíc doplněno záhonem s typickými rostlinami Krkonoš, nechybí ani altán a dětské hřiště. Stezku lemují úly, a to od nejstarších až po nejnovější, které jsou samozřejmě obydlené a kde přes skleněnou stěnu uvidíte včelky přímo v akci.

Další naučná včelí stezka míří od lázní v Ostrožské Nové Vsi do Uherského Ostrohu. Na pětikilometrovém úseku ji lemuje dvanáct informačních panelů, a protože kopíruje místní cyklostezku, nemusíte po ní chodit pěšky, ale projet si ji na kole či na inlinech.

V přírodě spolu moc nevycházejí, ale včelí a mravenčí naučná stezka na Monínci udělala ze včel a mravenců kamarády. Je spravedlivě věnovaná oběma jejich mikrosvětům a patří k nejkratším; ze spodní části areálu to k hotelu Monínec je zhruba 1,5 km. Šestnáct informačních panelů mapuje přírodní zajímavosti okolní krajiny, ani tady nechybí včelí úl, samozřejmě v bezpečné vzdálenosti od odpočívadla.

Stejně dlouhá je včelí naučná stezka u Ekocentra v Oldřichově v Hájích; zábavnou a hravou formou zjistíte například to, jak mají včely v úlu rozdělenou práci anebo které květy mají nejraději.

Letem světem vás pozveme ještě na pár dalších pozoruhodných míst – třeba na prohlídku unikátního malovaného a vyřezávaného Machova včelína v Krušlově, do Včelařského muzea a skanzenu s naučným včelínem v Chlebovicích poblíž Frýdku-Místku, do Včelího světa v Hulicích, kde se stará škola proměnila ve velký včelí úl s obřími plástvemi a jeho návštěvníci se na chvíli mění ve včely, anebo do Muzea včelařství Moravského krasu ve Veselici. Se včelami se blíž seznámíte i ve Včelařském skanzenu v Humpolci anebo v Ekocentru Včelín v Ořechu kousek od Prahy, po předchozí objednávce můžete nahlédnout do Včelařského muzea v Hranicích.

Zajímavou kuriozitou je Památník včelích matek, připomínající téměř zapomenuté včelařské tradice; objevíte jej v lesích východně od obce Kukle severně od Svitav. V místech, kde kdysi původní němečtí včelaři mívali oplozovací stanici včelích matek, vyrostl zejména pěkný altán s nezvyklou střechou, se skrytou včelařskou symbolikou a řadou včelích zajímavostí, nechybí tu ani starší pískovcový památník, studna s rumpálem a pár starších úlů.

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/ctrnact-vcelich-a-mravencich-vyletu-stezky-vceliny-a-kuriozity-pwq-/kudyznudy.aspx?c=A160701_151252_kudyznudy_baha

Přátelé květů a lidských žaludků – proč jsou opylovači důležití?

V posledních desetiletích dochází v kulturní krajině k razantnímu poklesu počtu opylovačů. Řada studií z celého světa potvrzuje závažný úbytek divoce žijících hmyzích opylovačů v intenzivně obhospodařovaných oblastech celého mírného a subtropického pásu. Celosvětově jsou zaznamenány také úhyny chovaných včelstev. Přitom je dokázáno, že dvě třetiny zemědělských plodin a většina volně rostoucích rostlin je závislá právě na nich. Snižování stavů hmyzích opylovačů tak má přímý negativní dopad nejen na přírodu, ale i na stabilitu potravinové produkce a může se podepsat i na zdraví lidstva.

Strategie rostlin

Na opylování rostlin se nepodílí primárně jen hmyz, ale v některých oblastech i ptáci (např. kolibříci, strdimilové, medosavky), savci (netopýři a kaloni, possum medosavý, lemur vari), plazi (některé druhy gekonů a felsum), a dokonce i měkkýši (především slimáci).

Nejrozšířenější jsou však hmyzí opylovači, z nichž jsou nejznámější blanokřídlí a motýli. Z pohledu zachování kulturní krajiny mají největší význam čmeláci a včely. Roli opylovačů však plní i obrovské množství dalších druhů hmyzu: včely samotářky, různé druhy much a brouků a třásnokřídlého hmyzu (řády sanoptera, dva podřády třásněnky Terebrantia a truběnky Tubulifera).

Ohlédneme-li se zpátky do minulosti, zjistíme, že dvoudomé rostliny se během evoluce naučily využívat opylovače jako svého třetího pohlavního partnera, který jinak samostatně nepohyblivým samčím a samičím rostlinám začal spolehlivě zajišťovat přenos samčích pohlavních buněk, tedy pylových zrn, z prašníku tyčinek na samičí bliznu (u samosprašných rostlin pak zajišťuje přenos pylu vítr a voda). Teprve po opylení může vzniknout plod nesoucí semena.

Podle fosilních nálezů vznikly kvetoucí rostliny před 125 miliony let. Nejstarší známá zkamenělina krytosemenné rostliny se jmenuje Archaefructus liaoningensis; byla objevena v čínské prefektuře Tin-čou. Včely se na světě objevily později, a to před 100 miliony let. „Pravčela“ uvězněná v jantaru nalezeném v severní Barmě vykazuje krom znaků typicky včelích také některé rysy vos a poukazuje tak na jejich vzájemnou evoluční spřízněnost.

Pravěké dvoudomé rostliny využívaly ještě před vznikem včel k opylování jiné druhy hmyzu. Podle vědců mohlo jít o třásnokřídlé, které nalezli v cca 110 milionu let starém jantaru v severním Španělsku. Pomocí rentgenové tomografie odhalili, že pylová zrna uvízlá na těle samice druhu Gymnospollisthrips minor již mají vyvinutou strukturu potřebnou k zachytávání se na hmyzím těle. Jako další příklad prehistorického soužití rostlin a opylovačů lze uvést vztah cykasů a krasců (Buprestidae).

A co se dozvíte dál?

Jarní sluníčko vytahuje nejen zimní spáče z jejich nor a brlohů, ale také pilné včelky, čmeláky a další opylovače, kteří se svou činností už nyní postarají o budoucí úrodu. Že jejich práce není úplně jednoduchá, se dočtete v jarním čísle Naší přírody. Věnujeme se v něm i letošnímu ptáku roku – datlu černému. Pro ty (ale nejen pro ně), kteří s nelibostí nesou krtince na svých zahrádkách, přinášíme zajímavé informace o jejich původci – třeba pak krtka alespoň trošku vezmou na milost. Do mokřadů se vypravíme za kachnami, za krásnými vyhlídkami do Malých Karpat, na Bořeticko a na Vlašimsko a na návštěvu se vydáme za vydrami, které se k nám pomalu vracejí.

Text: Denisa Mikešová

Zdroj: http://zoommagazin.iprima.cz/zajimavosti/pratele-kvetu-lidskych-zaludku-proc-jsou-opylovaci-duleziti

 

Včely samotářky

Zahrada může být místem, kde nepotkáme nic kromě sekačky, umělého zavlažování, betonových chodníků a řady tújí kolem plotu. Ale stejně tak může být oázou pro spoustu živočichů. Jedním z nich je i včelka samotářka. Krátké video si můžete pustit ZDE

 

Včelařit dnes učí děti své rodiče, konstatuje osmadvacetiletý včelař

Dřevěný srub s přilehlými přírodními zahradami a sadem ukázkových medonosných stromů slouží ve včelařském arboretu Kratiny jako praktická ukázka včelařského umu i vývoje letitých tradic. Na jižní Moravě vzniklo před pěti lety a navštívit ho můžete po předchozí domluvě.

 „Včelařství na Podluží už není v útlumu. Krize včelařů a včelstev je tak pět let za námi,“ říká Jiří Knapil, vedoucí včelařského kroužku v Lužicích, a přesvědčivě to dokládá třemi desítkami kroužků působících na jižní Moravě. Osmadvacetiletý Knapil svým věkem popírá obecnou představu o starých zkušených včelařích. I když vystudoval informatiku, včelám doopravdy rozumí, měl ty nejlepší učitele.

Před pěti lety absolvoval zahajovací včelařský kurz pod vedením Vladimíra Uhroviče, nestora jihomoravského včelařství. Původně jen ze zvědavosti, teď podobné kurzy a odborné workshopy sám vede. „Pan Uhrovič tady na Moravě udělal pro včelaře strašnou spoustu práce. Založil včelařské kroužky v Mikulčicích, tady a v Hodoníně. Arboretum vzniklo především jeho přičiněním.“

Do vlastní výstavby se zapojila obec i široká veřejnost a výsledkem je unikátní výukové centrum obklopené zelení a uklidňujícím bzučením včel. Kromě zahradní části tu díky podpoře obce vyrostl srub se zázemím, který slouží jako malé včelařské muzeum, i včelín s malou včelnicí. „Jsme tu nejen pro včelaře, ale i pro ty, co se zajímají o čmeláky a včely samotářky,“ vysvětluje Jiří Knapil s tím, že o údržbu arboreta se starají lužičtí včelaři ve svém volném čase.

Hlavním posláním je přitáhnout do činností spojených s přírodou a včelařstvím co nejvíce lidí všech věkových kategorií. Daří se to?
Dá se říct, že teď to tady docela žije. Jen u nás ve vsi byli čtyři včelaři, teď už jich je deset. Základní včelařské kurzy v Kratinách absolvovalo kolem třiceti lidí z okolí, v sobotu tu budeme mít kurz o chovu včelích matek pro „profesionály“, většina včelařů si totiž svoje matky nechová. Děláme přednášky pro školy, ukázky rukodělné práce a ve dvou sousedních vesnicích a v Hodoníně teď čile fungují kroužky pro mladé, dohromady tak s dvacítkou žáků. A díky těm mladým se to hodně zvedá.

V jakém slova smyslu?
Dochází tu díky nim k trochu nezvyklé situaci: ne že by staří otcové předávali řemeslo mladým, ale naopak. Máme tu třeba Honzu Martínka, který teď vyhrál na krajské Zlaté včele. A když už je syn úspěšný včelař, tak se do toho nakonec zapojil i jeho táta.

Roste tu řada stromů, o nichž jsem netušil, že jsou pro včely zajímavé.
To je tak: snažili jsme se udělat výběr z dřevin v takovém pořadí, jak je včely využívají. Začíná to lískou, která vykvétá už v únoru. Ta nemá žádný nektar, ale spoustu pylu a ten je ze začátku pro včely moc důležitý. Pak jdou vrby. Ty je dobré mít blízko u včelína, protože kvetou, když je ještě chladno, tak aby včely nemusely za potravou daleko. Další je olše, která sice nemá tolik nektaru, ale v tom jarním období včely potřebují hlavně pyl. Nektar si přinesou ze vzdálenějšího okolí, třeba z akátu nebo z řepky. A potom už třeba rakytník, to už je pozdní jaro.

Poté kvetou ovocné stromy, javory - mléč v předjaří, klen na jaře. A dál by neměla chybět lípa jako základní medodárná dřevina, prostě včelařský strom, i když třeba v našem regionu je významnější akát. Taky je důležité, jaký je zrovna rok. Ten ovlivňuje poměr složky nektaru a medovice, a v konečném důsledku také aroma medu.

A do pozdního léta, na srpen, je ideální třeba jerlín japonský. Ten je vzácný tím, že kvete v době, když už nic jiného nekvete. Můžete zkusit třeba vysadit i oskeruše, ale to je pro sadaře nevděčný chovanec.

Řekněte, pro úplného laika, je péče o včelstva hodně pracná?
Chovat včely není jako starat se o králíky. Nemusíte u nich být každý den, postarají se o sebe samy. Jen je zapotřebí dělat tu a tam ve správný čas ty správné úkony, aby všechno fungovalo. Takže teoreticky stačí tak jednou za měsíc zkontrolovat, jestli je vše v pořádku. Jak říkali staří včelaři, že je nejlepší na podzim zahodit klíč od včelnice a do jara do ničeho nevrtat, to už neplatí.

Stále platí, že každé rušení v zimním období včelám velmi škodí, jsou však povinné odběry tzv. voskových víček kvůli vyšetření na mor včelího plodu a na varoázu. Ta by se měla tlumit už během včelařského roku, například přípravky na bázi kyseliny mravenčí, ideální je období ihned po vytočení medu.

Jak tedy vypadá včelařův rok?
Přes zimu se provádí série léčení, kvůli roztočům (Varroa), což je v současnosti asi největší problém včelařství. Jinak kdo by se chtěl starat o včely, bude potřebovat čas hlavně v období od poloviny dubna do poloviny července. Stačí o víkendech, i když je optimální být v těsném kontaktu se včelami co nejčastěji: pozorovat provoz na česně, přes strůpkovou fólii nahlédnout do medníku, sledovat v podmetu spad varroázy, ale do včel chodit jen když je to nutné, například když potřebují rozšířit prostor.

Včely to samy nezvládnou?
No pokud jenom vytáčíte med a zase tam hned dáte rámečky zpátky, tak tam po nových vylíhnutých včelách zůstávají kokony. A včelky jsou potom menší a menší, jak se jim ty plástve zmenšují. Včelaři se dnes snaží pracovat co nejvíc ekonomicky, a tak jim tam dávají to původní staré dílo. Taky musíte čistit výkaly po larvičkách, aby to pořád zůstalo hygienicky optimální.

Jak se to dělalo dřív?
Dřív včely divoce žily v dutinách stromů, tzv. brtích. Při košnicovém včelaření v 18. až 19.století se polovina jejich díla i s medem, pylem a plodem na jaře vyřezala a včely si ji v průběhu roku dostavěly. Dnes je alternativním řešením po vytočení medu včely naráz přesypat do nového a ony už se musí zařídit samy. Říká se tomu norské zimování a je to spíše raritní záležitost.

To je trochu drastické, ne?
U nás se to moc nedělá. Po přesypání jim necháte mednou zásobu a jen rámečky s voskovými mezistěnami a včely si to musí do zimy znovu postavit. Simuluje to vlastně přirozený proces rojení.

Jak se dá s včelami začít? V Americe stačily bedny od whisky

Co musí mít správný včelař?
Měl by mít organizačního ducha, cit a taky vztah ke včelám. A musí mít i odpovědnost. Aby si práci dokázal rozvrhnout a neřešil ji, až když jsou jeho zásahy nutné. Prostě aby dělal všechno zavčasu.

Dobře, jak jste se včelařením začínal vy?
Akorát jsem dodělal střední školu a byl jsem se tady v Lužicích podívat na nějakou výstavu na ZŠ. A právě tam byl pan Uhrovič, měl s sebou prosklený pozorovací úl a strašně zajímavě o tom vyprávěl. Já jsem měl vždycky vztah k přírodě, tak jsem si to chtěl vyzkoušet.

Pak jsem si pořídil dvě včelstva, ale brzy jsem zjistil, že dvě se mi vlastně nevyplatí. Potřebujete k tomu stejné vybavení, jako když jich máte víc. A k tomu ještě pozemek a maringotku. Tak jsem to postupně navýšil na deset včelstev.

A kdybych chtěl se včelařením začít já? Co budu potřebovat?
Včely z nějakého kvalitního chovu, od dobrého včelaře. A pak jsou dva takové znaky kvality. Tím prvním je mední produkce, druhým pak, jestli u včel dochází k tiché výměně matek. To je takový protipól klasickému rojení, kdy včely starou matku odstaví a vyživí si mateří kašičkou novou.

Takže si někde nemusím odchytit roj?
To bych nedoporučoval. On ten roj totiž někomu nejspíš patří a k chovu potřebujete i papíry. Navíc včely odněkud z přírody jsou hodně velká sázka do loterie. Jednak kvůli parazitům a pak taky nevíte, jak pracovité asi budou.

Kolik medu tak jedno včelstvo vyprodukuje?
To se hodně liší, záleží i na kvalitě dostupné potravy, květů. Řekněme ale, že deset kilogramů je takové minimum, což je hodně slabé. Kolem pětadvaceti je to tak akorát. Ale jsou i včelí šampioni, kteří – pochopitelně v závislosti na té okolní výživě – zvládnou i padesát, sto kilo. To už je ale spíš výjimka.

A všechen ten med vytočím a sním?
To nemůžete. Včely musí být taky z něčeho živé. Normálně jim necháváte tak třetinu medu. Spíš je ale třetina taková mezní hranice únosnosti, kolik jim toho vzít, v bio včelařství necháváte víc. A když už máte šampionky s padesátikilovou várkou, tak jim za tu práci také necháte i víc.

Glycidové zásoby si ale včely z cukru doplní. Co nejdříve po odebrání medu je tedy potřeba zahájit jejich krmení cukerným roztokem, aby se do zpracování cukru a jeho ukládání zapojila ještě letní generace včel.

A jak se budu starat o ty včely, které dostanu od dobrého včelaře?
Ten oddělek si dáte tady do plemenáče. Ten musí být dobře utěsněný, aby včely neztrácely teplo. Normálně v tom velkém úle je okolo 50 000 včel a ty si tam tu teplotu udrží samy pohybem. Když jich je míň, bylo by jim chladno.

A oddělky je zapotřebí krmit. Buď se jim dává medocukrové těsto, tedy med smíchaný s cukrem, nebo Apinar, to je přímo včelařský cukr. Těsto si většinou děláme sami, cukr tady máme spíš na ukázku pro děcka, že existuje i taková možnost. Když včely zjistí, že tam nemají matku, tak si jednu vychovají. Vykrmí larvu mateří kašičkou. A už máte celé včelstvo, které se o sebe postará.

Úly, včelíny, včely, rámečky. Kdyby sem teď přišel včelař z minulosti, věděl by vůbec co s tím?
Tak ještě sto let nazpět by se chytal. Ti z hlubší minulosti už asi ne. Máme tu ale jeden figurální špalkový úl, kde by určitě věděli. Jinak z toho pokroku si nic nedělejte. Říká se, i když je to spíš taková legenda, že Lorenzo Langstroth, průkopník amerického včelařství, použil na umístění včel staré dřevěné bedny od whisky a tím vlastně vznikly tyhle „nové“ úlové systémy.

Co ještě musím včelám zajistit, aby se měly dobře?
Je dobré, aby byl poblíž zdroj vody, aby ji nemusely nosit z daleka a mohly víc včel uvolnit na nošení nektaru. A samozřejmě spousta kvetoucích rostlin. Jenom řepkové pole by jim nestačilo. Řepka je sice vydatná, ale jednostranná strava by včelám brzy ublížila. Chce to pestrost.

Vy si opravdu myslíte, že se včelařství začíná znovu dařit?
Když se podíváme na počty včel a včelařů, tak se situace zlepšuje. U nás. Pomohly by dotace na vybavení úlů, pokud by tedy u toho příjemce vydržel. Aby to nedělal jenom pro produkci medu, ale měl k tomu taky nějaký vztah.

Celosvětově to ale problém je. Hlavně ve Spojených státech. Tam se třeba platí za „opylení na klíč“. Provozujete třeba mandloňový sad, a tak si objednáte opylovače. Jenže na konci sezony to nahází všechno na hromadu a zapálí to, aby si napřesrok mohli dovézt další z Nového Zélandu.

Autoři: pro iDNES.cz , Radomír Dohnal

Zdroj: http://hobby.idnes.cz/vcelarit-se-dnes-uci-deti-a-mladi-je-to-prislib-do-budoucna-pzy-/hobby-zahrada.aspx?c=A160523_122024_hobby-zahrada_mce

 

Zeptali jsme se vědců: Když nás včela bodne, tak zemře. Jaký to má význam?

Je dobře známo, že včela medonosná (Apis mellifera) nechává při bodnutí žihadlo v kůži. Většině z nás se to už asi stalo. Na otázku odpověděl Mgr. Jakub Straka, Ph.D., z Katedra zoologie Přírodovědecké fakulty UK.

Včela medonosná má po celé délce žihadla jemné zpětné háčky. Ty způsobí, že žihadlo nejde z pevné kůže člověka nebo jiného obratlovce snadno vytáhnout. Jiné druhy blanokřídlého hmyzu z podřádu žahadlovití – třeba samotářské včely, čmeláci, mnohé vosy a další – však mají žihadlo hladké bez háčků a mohou jej používat opakovaně. Jen v ČR jde mimochodem o více než 1200 různých druhů.

U včely medonosné se žihadlo vytrhne ze zadečku i s jedovým váčkem a některými svaly. Jed tak může vytékat do rány i poté, co včela odletí.

Sice odletí, ale záhy zemře, protože má tělo roztržené. Celý sebevražedný akt má jediný smysl: vytvořit co nejsilnější negativní vzpomínku na setkání se včelou, aby si ho drzý obratlovec dlouho pamatoval. Včely medonosné mají velká hnízda plná larev a chutného medu. Obratlovci je proto často napadají a vždy v historii napadali, vyžírali a ničili.

Háčky na žihadle jsou tedy evolucí vytvořený znak, který se přidává k bolestivému jedu. Obojí slouží k obraně hnízda.

Některé sociální vosy z Jižní Ameriky mají zpětné háčky také a fungují u nich stejně jako u včely medonosné. Samozřejmě je však nemají samotářské druhy žahadlovitých blanokřídlých – živočich by se při bodnutí zabil a nic by neochránil.

„Sebevražedný“ způsob obrany si mohou dovolit jen druhy vysoce sociální, které žijí v obrovských koloniích a jedinec tak má ve společenství jen zanedbatelnou hodnotu. Smrt jednoho není pro hnízdo žádná ztráta. Naopak i jediné žihadlo, jež zůstalo v kůži nepřítele, může pro kolonii představovat velký přínos.

Všechny dělnice v úle včely medonosné jsou si navíc příbuzné, protože mají stejnou matku. Když se dělnice „obětuje“, pomůže přežít svým příbuzným. Její geny (které sdílí se svou včelí matkou) tak mají šanci dostat se do další generace – což je z pohledu evoluce to nejdůležitější.

 

Zdroj: http://relax.lidovky.cz/zeptali-jsme-se-vedcu-kdyz-nas-vcela-bodne-tak-zemre-jaky-to-ma-vyznam-1jv-/veda.aspx?c=A170515_105659_ln_veda_ape

 

Inteligentní úly hlídají chování včel na dálku. Data kontrolují včelaři z domova přes internet

  • Firmy IBM, T-Mobile a vědci z Provozně ekonomické fakulty ČZU vymysleli způsob, jak monitorovat včely na dálku.
  • Projekt začínajícím včelařům mimo jiné říká, jaká je teplota v úlu a kdy mají vytočit med.
  • V Česku včelaří přes padesát tisíc lidí.

Doposud byl internet věcí spojován hlavně s chytrými parkovišti nebo přechody pro chodce. Moderní technologie by však v budoucnu mohly pomáhat i včelařům. Vědci z České zemědělské univerzity (ČZU) a odborníci z IBM a T‑Mobilu spolupracují na projektu dálkového monitorování včel. Různá čidla nebo váhy by měly včelaře informovat, jaká je teplota v úlu nebo kdy je možné vytočit med.

"Zatím jsme na začátku, podle mého odhadu to bude trvat ještě tak rok, než dokážeme zcela vyhodnotit data a předpovídat chování včel," říká Roman Kvasnička, proděkan pro vnější vztahy Provozně ekonomické fakulty ČZU.

Zemědělská univerzita nyní spouští internetový portál, kde se včelaři mohou registrovat a zapojit se do projektu na internetové adrese vcelstva.czu.cz. Interaktivní on‑line portál obsahuje informace pro včelaře i laickou veřejnost a eviduje data o včelstvech. Portál by měl sloužit hlavně začínajícím včelařům. Podle Davida Ence, ředitele technické divize IBM, by vyvíjená technologie měla sloužit jako rádce. "Aby včelař například věděl, kdy dojde k rojení," upřesňuje Enc.

"Včelař by již svou přítomností u úlu nemusel hmyz rušit a podstatné informace o jeho chování mohl promyslet doma," doplňuje Ondřej Kožina, manažer inovací ve společnosti T‑Mobile.

Mobilní operátor se v projektu stará o síť, IBM analyzuje data a univerzita propojuje včelaře, zemědělce a veřejnost.T‑Mobile se rozhodl zkoumat chování včel před dvěma lety. Tehdy v jeho soutěži pro začínající podnikatele vyhrály v Ústeckém kraji dvě včelařky. "Mluvili jsme společně o tom, co by jim pomohlo," vzpomíná Kožina.

Včelařství se v Česku věnuje přes 50 tisíc lidí, většinou jako koníčku. "Před námi jsou už pouze Řecko, Maďarsko a Slovinsko," vysvětluje akademik Antonín Přidal z brněnské Mendelovy univerzity, jejíž součástí je i Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství.

Větších včelařů je v Česku jen pár, jejich med se ale do běžných obchodních řetězců kvůli celkově nízké produkci prakticky nedostane.

autor: HN - Jiří Koťátko

Zdroj: http://byznys.ihned.cz/c1-65724830-inteligentni-uly-hlidaji-chovani-vcel-na-dalku-data-kontroluji-vcelari-z-domova

 

Brzy budou možná tradiční opylovači pracovat po boku dronů

Budeme během procházky na polích a loukách vídat po boku pilného včelstva také plně autonomní bezpilotní drony? Japonský chemik se snaží tuto sci-fi představu přenést do reálného světa.

Denně slýcháváme o nějakém ohroženém zvířecím druhu, jehož populace strmě klesá. Ne že bychom nevěděli proč; vlivem neustále se zvyšující lidské populace přirozeného prostředí zvířat dramaticky ubývá, čímž trpí nejen zvířata, ale i samotná planeta Země.

Výrazný úbytek byl zaznamenán také v případě nesmírně důležitých opylovačů, o čemž už Prima ZOOM psal několikrát. Snižující se početní stavy způsobují mimo avizované ztráty přirozeného prostředí různé nemoci a škodlivé pesticidy. Situace je o to víc alarmující, neboť asi čtvrtina světových druhů plodin je závislá na opylování. Správnou cestou se možná vydal japonský chemik Eijiro Miyako z National Institute of Advanced Industrial Science and Technology, jehož přivedl na správnou cestu televizní dokument věnující se dramatickému úbytku opylovačů.

Miyaka později překvapilo, když odpověď našel ve staré sklenici schované ve své laboratoři, jež byla důkazem zprvu neúspěšného bádání. Sklenice pocházela z roku 2007, kdy se snažil obyčejný gel přeměnit na vodič elektrické energie. Po neúspěšném pokusu nalil přebytečný rosol do sklenice, kterou schoval do šuplíku. Chtěla tomu asi čirá shoda náhod, kdy v roce 2015 stejnou laboratoř vyklízel a nešťastnou náhodou mu sklenice vyklouzla z ruky, spadla na zem a rozbila se. Miyako byl ale překvapen, protože byl gel ze sklenice po tolika letech stále lepivý a na jeho povrchu ulpěl prach z podlahy. Chemik si náhle uvědomil, že schopnost gelu zachytit drobné částečky odpovídá přesně tomu, jak včely medonosné přenášejí pomocí svých chloupků pyl. Mimo vzpomínky na včelí dokument se mu v hlavě vyrojila myšlenka umělého opylení.

Nahradí včely dron a žíně?

Eijiro Miyako si nejprve pohrával s myšlenkou ohledně schopnosti běžného hmyzu opylovávat. Svým gelem potřel několik mravenců, které umístil do krabice plné tulipánů. Po třech dnech zjistil, že byli mravenci potaženi pylem. Chemik také přemýšlel nad tím, jak by budoucí hmyzí pomocníky mohl ochránit před predátory. Talentovaného chemika napadla výroba speciální kamufláže. Do svého gelu přidal čtyři látky reagující na světlo a vzniklou směs aplikoval na záda much. Aby si úspěšnost maskování ověřil, postavil otravný hmyz před modrý papír požadovaných vlastností.

Pod ultrafialovým světlem se pak sám radostně přesvědčil, že se gel změnil z průhledné na modrou barvu, která napodobila barvu pozadí. I když by mohl tento „neviditelný“ chemický plášť do budoucna chránit hmyz před potencionálním nebezpečím, Miyako chtěl živé opylovače přece jen nahradit elektrickými, jejichž činnost by byla plně řízena lidskou rukou. Eijiro Miyako použil 4 cm široké a pouhých 15 gramů vážící elektronické drony, s nimiž se učil létat. Na spodní část letounů nalepil krátkou žíni, na kterou následně přidal gel, čímž vznikla jakási fungující alternativa za včelí chmýří. Během pokusů byl chemik s dronem schopen opylovat japonské lilie (Lilium japonicum), u nichž během opylení nedošlo k poškození tyčinek ani pestíků. Měkké a pružné zvířecí chlupy se tedy osvědčily.

Miyakův výzkum je sice v plenkách, nicméně on je již nyní přesvědčen, že je možné automatizovat flotilu čítající jednoho sta trubců ovládanou pomocí GPS a umělou inteligencí, která by byla po boku včel a jiného hmyzu schopna opylovat potřebné rostliny. V současné době nadaný chemik pracuje na vývoji plně autonomních robotů, které by byly schopny pomoci zemědělcům opylovat jejich úrodu. Mimo avizovaného GPS bude zapotřebí kamery s vysokým rozlišením, která bude schopna drobné bezpilotní letouny mezi květinami a členitými pozemky navádět. „Doufáme, že to pomůže čelit problému včelích poklesů,“ řekl Miyako. „Důležité ale je, že včely a bezpilotní letouny by měly být používány společně,“ dodal. Uvidíme, třeba se již brzy dočkáme toho, že naše louky budou obdělávat specializované IT firmy se svými elektrickými pomocníky. Ostatně již dnes si mnozí včelaři přivydělávají tím, že svá včelstva vozí na místa dle přání platícího zákazníka.

Proveditelné, ale neekonomické

Saul Cunningham z Australské národní univerzity (ANU) řekl, že opylování květin pomocí dronů je zajímavý nápad, ovšem zpochybnil celkovou ekonomickou proveditelnost. Jako praktický příklad zmínil mandlový průmysl, pro něhož jsou charakteristické táhnoucí se sady na kilometry daleko, přičemž jednotlivý strom může mít až 50 tisíc květů. „Rozsah, ve kterém budete muset své robotické opylovače provozovat, je ohromující,“ skepticky poznamenal. V současné době je uplatňováno několik finančně životaschopných strategií v boji proti úbytku včel. Mezi nejzásadnější patří výsadba „včelích dálnic“, na kterých se může hmyz nerušeně a volně pohybovat, omezení množství použitých pesticidů, šlechtění odrůd a některé další metody. Do té doby nezbývá než věřit, že opylovači z našich luk nezmizí.

Text: Petr Smejkal

Zdroj: http://zoom.iprima.cz/novinky/zajimavosti/brzy-budou-mozna-tradicni-opylovaci-pracovat-po-boku-dronu

Chladné počasí nesvědčí včelám. V mrazivém jaru zeslábly.

Jeden den šestnáct stupňů o dva dny později sníh. I takové bylo v posledních dnech jaro zejména v západních Čechách. Chladné počasí nesvědčí včelám, které se díky hezkému březnu dostaly brzy do síly. Pak ale přišly mrazy.

„Včely mají hodně plodu, ten krmí mateří kašičkou a k tomu potřebují i dostatek vody. Pokud nemají konstrukčně upravený úl tak, aby se mu srážela voda na stropě, jsou nucené vylétávat pro vodu ven. Když se teplota dostane pod deset stupňů, s největší pravděpodobností už se včela do úlu nevrátí,“ popsal včelař Josef Šefčík z Šemnice.

Místo toho, aby včely zesílily, tak spíše zeslábly. Na těch, které se i přes chladné počasí činily nejvíce, je to také nejvíce znát. Stejné je to například i na Loketsku. Podle předsedy loketského včelařského svazu Martina Starka bylo v posledních dnech na včely extrémní chladno, což v tomto období nebývá běžné.

Včelaři ale upozorňují, že odvozovat z toho, kolik bude medu, nelze. „Byly roky, kdy přišel suchý červen a najednou v červenci bylo medu, že jsme pomalu nevěděli, co s ním,“ vzpomínal Josef Šefčík.

V každém případě však podle něj bude mít počasí dopad na květové medy. Očekává, že jich nejspíš bude málo, protože je málo i dospělých včel.

„Dá se říct, že co se týče rozvoje včel a snůšky, to znamená medu, tak jsme pod průměrem minulých let,“ zhodnotil Stark. Navíc upozornil, že řada stromů již odkvetla a včely toho nedokázaly využít. „Je to na počasí, nelze to ovlivnit. Počasí je jedním ze základních atributů toho, aby sezona byla co se týče výnosu medu ideální. A zatím to ideální vůbec není,“ řekl loketský předseda včelařů.

Také on ale potvrzuje, že vše se může zvrátit během několika týdnů. Na Karlovarsku nicméně již odkvetly peckoviny, tedy třešně, švestky, slívy a hrušky. Podle předsedy karlovarských včelařů Jiřího Kolomazníka ale teprve začnou kvést jabloně. „Ty jsou pro včely hlavní snůška. Myslím si, že to bude dobré, protože se má začít oteplovat. Pokud bude alespoň čtrnáct stupňů, včely vyletí a stromy opylují,“ řekl.

Osiřelých květů si všímají také zahrádkáři. Že počasí včelám nepřeje, pozoruje Bobina Bařtipánová, členka Klubu skalničkářů Erika Nejdek. „Včely nelítají, je zima. K tomu se přidávají každou chvilku mrazy, takže ovocnáři jsou na tom letos špatně, vinaři také. Dá se předpokládat, že úroda bude mizerná,“ uvedla.

O něco optimističtější je Vladimír Tůma, ředitel Agrokombinátu Dolní Žandov. Jde o společnost, která hospodaří na zhruba čtyřech tisících hektarů půdy v kraji.

„Myslím, že ještě je čas. Alespoň u nás, v našich podmínkách na Chebsku, začínají kvést řepky. Jestli se během týdne oteplí, tak si myslím, že žádný dopad to mít nebude,“ řekl. Podle Jiřího Kolomazníka je právě řepka tím, co by mohlo jarní snůšku ještě zachránit. Ta letní začne zhruba v půli června.

Autor: Jana Plechatá

Zdroj: http://vary.idnes.cz/vcely-vcelari-med-pocasi-08g-/vary-zpravy.aspx?c=A170511_2325123_vary-zpravy_ba

 

Zavíječ, nepřítel včel, možná zachrání lidstvo před plasty. Chutnají mu.

Vědkyně Federica Bertocchiniová jen shodou náhod přišla na to, že larvy zavíječe voskového si rády pochutnají na plastových taškách. Když totiž čistila svůj úl, dala larvy do igelitového pytlíku a na chvíli poodešla. Když se vrátila, zjistila, že larvy sáček prokousaly a „utekly“.

Zavíječ voskový je drobný motýlek, který je vázán na prostředí úlu. Do vosku klade vajíčka, z nichž se po pěti dnech líhnou larvy. V plástu vykousávají chodbičky, v nichž se nakonec zakuklí. To ovšem velmi narušuje životní a pracovní cyklus včel. Včelaři proti zavíječi bojují, protože jim snižuje výnosy medu.

Zavíječ, nepřítel včel, možná zachrání lidstvo před plasty. Chutnají mu. Zavíječ, nepřítel včel, možná zachrání lidstvo před plasty. Chutnají mu.
Zavíječ, nepřítel včel, možná zachrání lidstvo před plasty. Chutnají mu. Zavíječ, nepřítel včel, možná zachrání lidstvo před plasty. Chutnají mu.

Bertocchiniová, která pracuje v Institutu biomedicíny a biotechnologie v Kantábrii (Španělsko), se svou příhodou svěřila v práci a společně se svými kolegy provedli experiment, který popsali na serveru Current Biology.

Vzali 100 larev zavíječe voskového a nechali je žvýkat polyetylenovou tašku, přesně takovou, jaké se běžně používají v domácnosti. Larvy se dokázaly prokousat sáčkem během 40 minut a po dvanácti hodinách už byla taška viditelně rozžvýkaná a poničená.

Aby se ujistili, zda opravdu larvy plast s chutí žerou, nechali je v prostředí ještě déle a po 14 hodinách už mohli konstatovat, že sežraly 13 procent plastu. Když pak zkoumali vědci zbytky sáčku, zjistili na něm známky etylenglykolu, což je látka používaná do nemrznoucích směsí.

Článek vzbudil velké pozdvižení, protože boj s plasty je velmi aktuální. V přírodě se plasty odbourávají až 400 let, proto je takový tlak na to, aby se plastové tašky bezmyšlenkovitě nevyhazovaly a aby byly nahrazeny nějakým materiálem, který se snáze rozloží.

Zhruba před pěti lety vědci našli houbu, která dokáže rozkládat polyuretan, před třemi lety měli políčeno na bakterie v tělech zavíječe. To, co nyní ukázal pokus Bertocchiniové, však dosavadní pokusy výrazně předčilo.

Vědkyně si je vědoma, že „její“ larvy nejsou řešením pro praktickou likvidaci plastů. Nemohly by žít uvnitř skládek bez vzduchu. Ale ráda by se dopracovala k nalezení enzymu, který má erozi plastu na svědomí.

Zdroj: http://hobby.idnes.cz/zavijec-voskovy-likvidace-plastoveho-odpadu-fna-/hobby-mazlicci.aspx?c=A170426_130100_hobby-mazlicci_bma

 

Včely a čmeláci: příběh soužití a ohrožení včel i člověka

Sedím u keříku rozkvetlé lnice (Linaria vulgaris) a pozoruji, jak se na sírově žlutých, pyskatých květech střídají včely, čmeláci různých druhů a další hmyz. Všichni pečlivě propátrají každý kvítek, přestože při téhle frekvenci návštěvnosti již musí být většina z nich, ne-li všechny, bez sladkého nektaru.

Květnaté úvozové cesty, bzučící meze a pestrobarevně oděné stráně jsou v dnešní kulturní krajině čím dál více vzácností. Řada studií z celého světa potvrzuje závažný úbytek divoce žijících hmyzích opylovačů v intenzivně obhospodařovaných oblastech celého mírného a subtropického pásu, celosvětově jsou zaznamenány také úhyny chovaných včelstev. Přitom je dokázáno, že dvě třetiny zemědělských plodin a většina volně rostoucích rostlin je závislá právě na nich.

Mozaika na louce

Snižování stavů hmyzích opylovačů tak má přímý negativní dopad nejen na přírodu, ale i na stabilitu potravinové produkce a může se podepsat i na zdraví lidstva. Vzhledem k tomu, že dolet některých druhů hmyzu je krátký (např. u dělnic čmeláka lučního jen 250 m), je z hmyzího pohledu jednorázová luční holoseč naprosto devastující. Hmyz (např. z motýlů hnědásek jitrocelový s doletem do 200 m) poté zahyne hladem. Proto je vhodné, aby kvetoucí louky byly sečeny mozaikovitě a jejich seč byla naplánována po 15. červenci. Co se týká polí, je žádoucí, aby v nich vznikaly biopásy, pěstovaly se kvetoucí meziplodiny a zůstaly zachovány květnaté meze a remízky a celkově se v krajině rozšířily plochy kvetoucích rostlin

Prabába Archaefructus liaoningensis

Ohlédneme-li se zpátky do minulosti, zjistíme, že dvoudomé rostliny se opylovače během evoluce naučily využívat jako svého třetího pohlavního partnera. Podle fosilních nálezů vznikly kvetoucí rostliny před 125 miliony let. Nejstarší známá zkamenělina krytosemenné rostliny se jmenuje Archaefructus liaoningensis; byla objevena v čínské prefektuře Tin-čou. Včely se na světě objevily později, a to před 100 miliony let. „Pravčela“ uvězněná v jantaru nalezeném v severní Barmě vykazuje krom znaků typicky včelích také některé rysy vos a poukazuje tak na jejich vzájemnou evoluční spřízněnost. Pravěké dvoudomé rostliny využívaly ještě před vznikem včel k opylování jiné druhy hmyzu. Podle vědců mohlo jít o třásnokřídlé, které nalezli v cca 110 milionu let starém jantaru v severním Španělsku. Pomocí rentgenové tomografie odhalili, že pylová zrna uvízlá na těle samice druhu Gymnospollisthrips minor již mají vyvinutou strukturu potřebnou k zachytávání se na hmyzím těle. Jako další příklad prehistorického soužití rostlin a opylovačů lze uvést vztah cykasů a krasců (Buprestidae).

Včelí (ostro)zrak

Jak se rostliny postupem času opylovačům přizpůsobovaly, vyvíjely květy různých tvarů i barev, které by byly vhodné především pro hmyzí zrak. Hmyz se totiž orientuje především zrakem, ačkoliv některé druhy rostlin jej lákají přednostně „vůní“ (např. stapélie, jejíž květ zapáchá jako mršina a kterou opylují např. masařkovití Sarcophagidae, kteří se živí rozkládajícím se masem). Hmyz svýma složenýma očima vnímá kvetoucí rostliny zásadně odlišně, než je vidíme my lidé. Podle výzkumů vidí včely většinu květů ve spektru od modré po ultrafialovou. Zelené listy a trávu vidí šedě a některé odstíny červené ultrafialově (např. květy vlčího máku). Také na rozdíl od lidí a většiny savců vnímají zvýraznění, které je obvykle kolem středu květů nebo na tyčinkách a pestících. Toto zvýraznění je viditelné pouze v ultrafialovém světle. Tak například žluté květy mochny husí (Potentilla anserina) vidí včely jako bílé s červeným prašníkem a částí na něj přirůstajících korunních lístků (jako by v bílém květu byl ještě jeden menší červený květ). Složené hmyzí oko dokáže vnímat i polarizované světlo (odražené paprsky kmitající pouze v jedné rovině), což hmyzu umožňuje určit pozici slunce nebo měsíce, a to i přes mraky. Tato schopnost pomáhá hmyzím letcům jako navigace. Orientace včely letící krajinou je tedy závislá na slunci.

Včely si evolucí vypracovaly celý „svůj vnitřní systém“, který však bez slunce selhává. Včela registruje úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči a chce-li letět rovně, letí tak, aby na její oči dopadaly paprsky stále pod stejným úhlem. Tuto schopnost včel můžeme pozorovat, když včela vletí omylem do místnosti. Začne létat poněkud zmateně a dokonce nám může připadat, že na nás dělá nálety. Pravda však je, že okenní skleněné tabule lámou paprsky dopadajícího světla do tisíce různých směrů, rozhodně ne však pravidelně. Člověk tuto skutečnost nevnímá, ale včelu to uvede do zmatku, protože při každém jejím pohybu za zavřeným oknem jí její vnitřní kompas poradí, aby letěla jinudy. Pokud otevřeme všechna okna, aby na zmatenou včelku dopadalo co nejvíce „nepolámaných“ slunečních paprsků, vylétne včela v klidu ven.

Čmelák náhradník

Vzhledem ke skutečnosti, že včely při létání potřebují dostatek slunečního svitu, jsou při opylování rostlin za nepříznivého počasí nenahraditelnými „zástupci“ čmeláci. Ti létají i při nízkých teplotách, za šera, a dokonce i za silnějšího větru. Kvůli těmto vlastnostem se čmeláci masově využívají k opylování rostlin pěstovaných ve sklenících a fóliovnících. Čmelákům tak vděčíme za většinu rajčat, paprik, baklažánů a další zeleniny, za mnohé léčivky a kořeninové rostliny (např. kmín). Podle studií dvě až tři hnízda čmeláka zemního zabezpečí opylení jednoho hektaru skleníkových rajčat.

„Rajčatoví“ čmeláci

Dalším významným čmeláčím rysem je fakt, že čmeláci dokážou opylit dlouhotrubkovité květy, na jejichž dno většinou kratší jazyk včel či sosák jiných druhů hmyzu nedosáhne (včely a čmeláci nemají sosák jako motýli, ale jazyk; jazyk včely je dlouhý přibližně 0,5 cm, jazyk čmeláka přes 2 cm). Mezi čmeláky jako opylovači a mnoha druhy trubkovitě kvetoucích rostlin tak existuje velmi úzký vztah, kdy by jeden organismus bez druhého nemohl existovat. Odbornými studiemi čmeláků v jejich přirozeném prostředí vědci také zjistili, že čmeláci jsou často jedinými opylovači třešní. Přitom vědecké práce udávají, že populace čmeláků poklesly v zemědělské krajině např. Velké Británie o více než 70 % za posledních 30 let.

Studie Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) publikovaná na jaře 2015 jasně ukazuje, že v rámci Evropské unie vymírají včely, čmeláci, motýli a rovnokřídlý hmyz (např. kobylky). Studie dále uvádí, že z evropských včel hrozí vyhynutí devíti procentům všech včelích druhů. Co se týká chovaných včelstev, tak celostátní průměrný úhyn včel v České republice je přibližně 34,5 % včelstev v období od podzimu 2014 do jara 2015

Text: Denisa Mikešová

 

Zdroj: http://zoom.iprima.cz/novinky/zajimavosti/vcely-cmelaci-pribeh-souziti-ohrozeni-vcel-i-cloveka

 

 

Pesticidy působí na včely jako drogy: jsou na nich závislé!

Pesticidy ze skupiny neonikotinoidů jsou jednou z příčin totálních kolapsů včelstev a úbytku divoce žijících druhů včel v naší přírodě. Látky používané k ochraně rostlin v zemědělství na tento hmyz působí jako drogy na člověka. Nejenže tyto organismy zabíjejí, ale jsou pro ně silně návykové. Včely totiž dávají nektaru obsahujícímu pesticidy přednost před nektarem bez pesticidů.

Když byly neonikotinoidy představeny zemědělcům, tvrdilo se o nich, že jsou téměř zázračným pesticidem. Původně totiž neměly mít žádné vedlejší účinky. Jenže je to zřejmě stejný případ jako s DDT v poválečném období. Také se o něm hovořilo jako o zázraku a do přírody se ho sypaly kilogramy, než se zjistilo, že hubí živočichy, rostliny a u člověka způsobuje neplodnost a rakovinu.

Neonikotinoidy způsobují úbytky divoce žijících včel (kam patří i čmeláci) a také kolonií včel medonosných. Vědci z Newcastlu a Dublinu teď přišli s tím, že tato látka působí na včely jako nikotin na člověka. Vyvolává v nich závislost, takže vyhledávají přednostně nektar obsahující tuto látku. Jenže právě jeho konzumace a zanášení do kolonie vedou nakonec k úhynu.

Vědci z Newcastle University a Trinity College Dublin provedli několik experimentálních výzkumů, v nichž dokázali, že čmeláci i chované včely dávají přednost nektaru s pesticidem před nektarem bez pesticidu. Je známo, že neonikotinoidy působí na nervový systém včel. Zhoubně. Teď se zjistilo, že v nich vyvolává také závislost.

Předchozí studie dokázaly, že neonikotinoidy působí negativně na navigační schopnosti včel, které se pak ztrácejí při hledání potravy a cesty zpět do úlu.

„Včely nemůžou cítit neonikotinoidy v potravě a tudíž se jim nemůžou vyhnout… Horší je, že máme důkazy, že včely dávají přednost nektaru obsahujícímu tyto pesticidy. Neonikotinoidy přitom ovlivňují stejný mechanismus v mozku včel, jaký ovlivňuje v mozku lidí nikotin… Při sběru nektaru dávají včely přednost tomu s neonikotinoidy, což může mít devastující vliv na celé kolonie a populace včel,“ tvrdí profesorka Geraldine Wrightová z University of Newcastle v rozhovoru pro deník The Mail.

Zdroj: http://www.odhaleno.cz/exkluzivne/clanky/16246/Pesticidy-pusobi-na-vcely-jako-drogy-jsou-na-nich-zavisle

 

Čichací včely" umí poznat výbušniny.

Francouzští a chorvatští vědci vycvičili včely, které dokáží čichem rozpoznávat výbušniny. "Čichací včely" mají pomoci při odstraňování tisíců nášlapných min, které od bosenské války zůstávají stále ukryté na mnoha místech poloostrova. Jejich vyhledávání zkomplikovaly nedávné záplavy a sesuvy půdy v Bosně.

Speciální včely mají stejně vyvinutý čich jako cvičení pátrací psi. Vědci proto doufají, že by hmyz mohl urychlit obtížné vyhledávání nášlapných min, které na Balkáně zůstaly po bosenské občanské válce, která proběhla v letech 1992 až 1995, píše The Telegraph.

V Bosně dosud zůstává přes 120 tisíc nevybuchlých náloží na 9 400 minových polích. Jejich odhalování však zkomplikovaly nedávné povodně a sesuvy půdy. Některé miny, které se do té doby nacházely na označených minových polích totiž velká voda vyplavila (vice čtěte zde).

"Věděli jsme, že jsou včely citlivé na určité pachy, jako například nerol. Naším úkolem bylo naučit je poznat TNT," řekl Yves Le Conte, ředitel Unie včel a životního prostředí v zemědělském a výzkumném ústavu v jihofrancouzském Avignonu.

Le Conteho před čtyřmi lety kontaktoval chorvatský vědec Nikola Kesic z univerzity v Záhřebu, kterého znepokojovalo, že nevybuchlé nášlapné miny představují velké riziko pro zemědělce.

Vědci naplnili několik nádob pískem. Jedna z nich, v níž pod pískem byla ukrytá trhavina TNT, pokryl cukrovým sirupem. Včely se takto učily preferovat nádoby obsahující TNT. "Jejich reakce mě ohromily," řekl Le Conte.

Poté výzkumníci sledovali pohyby včel prostřednictvím infračervených snímků pořizovaných každé půl hodiny. V místech, kde přistávaly, poté byly vyhledávány miny.

Kesic, který na projekt dostal finance od Evropské unie, příští měsíc zahájí pokusy na otevřeném poli "s celou kolonií třiceti tisíců včel". Využití včel je podle něho ještě přínosnější při vyhledávání látky DNT, rovněž používané k výrobě výbušnin.

"Doufáme, že nyní přesvědčíme odborníky a pyrotechniky, aby získali důvěru k této velmi jednoduché a účinné metodě," řekl Kesic.

Podobnou metodu výcviku včel vyvinula také britská firma Inscentinel. "Včely jsou minimálně stejně dobré jako cvičení psy, jsou však levnější, rychleji se učí a jsou k dispozici v mnohem větším počtu," uvedla výzkumnice Rebecca Nesbitová.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/cichaci-vcely-budou-hledat-miny-na-balkane-fg1-/zahranicni.aspx?c=A140524_170723_zahranicni_zt

Tajemství šestiúhelníkových včelích pláství je odhaleno!

V přírodě existuje jen málo dokonalejších útvarů, než jsou včelí plástve. Teprve nyní začínáme pronikat do jejich tajemství...

Po tisíce let lidé žasnou nad inženýrským výkonem, jaký představuje včelí plástev. Každá vosková buňka je tvořená dokonalým šestiúhelníkem, jehož stěny zajišťují odolnost struktury plástve. Je to ten nejchytřejší způsob, jak ukládat med.

"Na základě jisté geometrické předvídavosti včely vědí, že šestiúhelník je větší než čtverec nebo trojúhelník a pobere víc medu se stejnou spotřebou materiálu a práce," napsal ve 4. století řecký geometr Pappus. A Charles Darwin mínil, že plástev je "absolutně dokonalá využitím práce a vosku". Ale jak to včely dělají?

Odpověď nabízí nová studie trojice vědců z Británie a Číny, podle níž buňky nezačínají jako šestiúhelníky, ale jako kruhy, napsala agentura AFP. Ty se postupně formují do šestiúhelníků jemným stékáním vosku, který částečně taje díky teplu vydávanému těly speciální skupiny včelích dělnic.

Tajemství šestiúhelníkových včelích pláství je odhaleno!

PlástevFoto: Wikimedia Commons

Vědci vedení Bhushanem Karihalooem z Cardiffské univerzity sledovali, jak včely pracují na stavbě šestimilimetrových buněk plástve, které budují kolem vlastních těl. Pracují freneticky vedle sebe na sousedících buňkách a kousky vosku lepí a udusávají kolem trojích spojnic buněk; o ostatní už se pak postará teplo.

Technologie jako z vesmírné laboratoře

Při teplotě zhruba 45 stupňů Celsia začne vosk pomalu téct jako pružná vazká tekutina a natahuje se jako karamel. Postupně se vytahuje nahoru a formují se místa, která se stanou "úhly" šestiúhelníku. Během tohoto procesu se stěny buňky postupně natahují, až se nakonec stěny sousedících buněk spojí a zpevní, čímž vznikne dokonalý šestiúhelník.

I když tedy jde záhadu včelích pláství vyřešit s pomocí kombinace fyziky a matematiky, přesto vědci uvádějí, že si včely zaslouží ocenění. "Nemůžeme opomíjet ani přestat obdivovat úlohu, jakou včely sehrávají při procesu zahřívání, pěchování a ztenčování vosku přesně tím způsobem, jakým potřebují," uvedli autoři ve studii, kterou zveřejnili v britském časopise Journal of the Royal Society Interface.

Zdroj : http://zoom.iprima.cz/clanky/tajemstvi-sestiuhelnikovych-vcelich-plastvi-je-odhaleno

 

Anthophora pueblo – včela, která láme skály

Objevování nových druhů hmyzu je ve vědeckém světě v podstatě na denním pořádku. Ovšem objev včely, který si vyláme chodby do skály místo toho, aby použila mnohem měkčí materiál okolo, vědce opravdu zaskočil.

Dr. Michael Orr z Utah State University má „na svědomí“ objev unikátního systému včelích úkrytů. Včela druhu Anthophora pueblo místo toho, aby využila hlínu, písek, rozmělněná stébla trav či dřevo, se pustila do vskutku nesnadného úkolu. Začala kutat komůrky do pískovcových stěn, což je z hlediska vynaložené energie vskutku titánský úkol.

Odpověď hledej ve jméně

Milovníci Karla Maye a znalci severoamerických Indiánů vědí, co je to pueblo. Kastilské slovo pueblo vychází z původně z latinského populus (lidé) a znamená město. V centrálním Španělsku se tak označovaly veliké vesnice, obklopené svými vlastními poli vzdálené i několik mil od sousedních vesnic. Ovšem Severoameričané si pod tímto slovem představí indiánské kmeny obývající hliněná a kamenná sídla. Tak jako Indiáni si stavěli puebla z hlíny a kamení, tak i včela se rozhodla využít skal coby stavebního materiálu. Anthophora pueblo je 10–14 mm dlouhá a dokáže dolovat kámen.

„Tyto včely jsou považovány za neobvyklé. Naučily se používat vodu, která jim pomáhá v hloubení pískovců. Není proto divu, že jsme mnoho míst našli poblíž vodních zdrojů," řekl dr. Orr.

K čemu je to dobré?

„Orr a jeho kolegové objevili pět hnízdišť tohoto druhu u pískovcových skalních obydlí Anasaziů v Colorado Mesa Verde v jižním Utahu a kalifornském Údolí smrti,“ napsal odborný server sci-news. V čem je tak pracně vybudovaný úkryt výhodou? Odpověď je jednoduchá: pískovec odolává prudkým srážkám, které by křehčí hnízda poničily. Zároveň se v něm drží mnohem méně mikroorganismů než v biologickém materiálu, které by mohly vyvíjející se larvičky napadnout.

Až půjdete do Mesa Verde obdivovat indiánské skalní příbytky, nezapomeňte, že nejsou jediní, kdo dokázal skalní masiv využít. A kdo ví, třeba to odkoukali od včel.

Text: Topi Pigula

Video:

 

Zdroj : http://zoom.iprima.cz/novinky/uchvatna-rise-zvirat/video-anthophora-pueblo-vcela-ktera-lame-skaly

Polský vědec sestrojil umělou včelu

Létající elektronickou včelu s názvem B-dron zkonstruoval Rafal Dalewski z Varšavské polytechniky. Med sice strojek produkovat nedokáže, ale létá a dokáže opylovat rostliny.

Vytvoření trvalo vědci několik let. Za sebou už má úspěšné testy při opylování zahradních jahod či česneku. Umělá včela má dvě oči, tedy kamery, které automaticky přes minipočítač řízený na dálku rozeznají květy k opylení. Samostatně létá nad záhony a přenáší mezi rostlinami pyl.

Vynález je odpovědí na celosvětový problém hromadného hynutí včelstev. V řadě evropských zemí hlavně vlivem zhoršeného životního prostředí jejich počet klesl o polovinu a někde, jako v Číně, prý vyhynuly zcela. Až třetina člověkem pěstovaných rostlin a 90 procent rostoucích ve volné přírodě vyžaduje opylení včelami.

Předpokládá se, že polské včelí drony by se do přírodního procesu mohly zapojit již do dvou let.

zde odkaz na zdroj  

Včelák není ani vosa ani čmelák. Unikátní objev českých vědců, unikátní zvíře a „profláklé“ místo

Včelák není ani vosa ani čmelák. Unikátní objev českých vědců, unikátní zvíře a „profláklé“ místo
Čeští vědci si na své konto připsali nový unikátní objev. Popsali nový druh zvířete, které není ani vosa ani čmelák, ale včelák. Více si můžete přečíst ZDE

Zkonstruoval vlastní úl a nechal si ho patentovat. Od zakladatele ruského včelařství se včelaři učí dodnes.

 

Zkonstruoval vlastní úl a nechal si ho patentovat. Od zakladatele ruského včelařství se včelaři učí dodnes.

Gennadij Glazov vymyslel novou konstrukci úlů Foto: Martin Dorazín

Nedozírné ruské stepi, louky, pole i lesy jsou nevyčerpatelnou zásobárnou různých druhů nektaru a pro ruské včely jsou, řekněme, hypermarketem bez nutnosti doplňovat zboží. I včelařství má svůj vývoj a nové technologie. Průkopníkem moderního chovu včel a výroby medu se v Rusku stal Gennadij Glazov.

Zápisník Martina Dorazína

U vrat usedlosti na Medovém vršku mě a kamarádku – sochařku Ninu – vítá paní Taťána Glazovová. Její manžel Gennadij bohužel před několika lety náhle zemřel a Taťána Nikolajevna chtě nechtě převzala včelí hospodářství, celé know-how i malé muzeum.

„Z hlediska včelaření je zajímává brť, která visí tamhle nahoře na stromě. Lidé nejprve med nacházeli v dutinách stromů, potom začali sami vyrábět brtě a v nich chovali včely. Museli k nim ale lézt po stromech, protože brtě musí viset v určité výšce, aby se v nich včely cítily dobře a bezpečně. Nemůžete je pověsit příliš nízko,“ vysvětluje Taťána Glazovová.

Na stromech pan Glazov rozvěsil budky, které jsem mylně považoval za příbytky špačků. „To jsou pasti na včelí roje, máme tu jejich různé ukázky, musí ale také viset dost vysoko, protože včely mají rády výšku. A tady dole, to už jsou různé typy úlů, každý včelař si je vyrábí tak trochu po svém, a proto je každý jiný. Tady jsou například patrové úly a tam ty nejžlutější, ty jsou mého manžela Gennadije Vasiljeviče,“ ukazuje.

Zkonstruoval vlastní úl a nechal si ho patentovat. Od zakladatele ruského včelařství se včelaři učí dodnes.

Včely už tolik nenesou Foto: Martin Dorazín

Ten se jedním z nejuznávanějších včelařů Ruska stal vlastně z nutnosti. Pracoval jako inženýr konstruktér, novinář, komsomolský funkcionář nebo průvodce v muzeu. Bída v 80. letech ho přiměla, aby se začal věnovat včelám. Jako konstruktér to vzal z gruntu a vymyslel novou konstrukci úlů, kterou si nechal patentovat. O včelách napsal čtyři odborné publikace, které má doteď každý ruský včelař ve své knihovně.

„Rozbíhalo se to pomalu. Gennadij nejprve učil včelaření lidi, kteří v 90. letech hledali práci a mysleli si, že na medu zbohatnou. Měli dojem, že jsou to bezpracné peníze, protože včely všechno nasbírají a přinesou do úlu samy,“ říká.

O med už není takový zájem

Sám patent na vylepšený úl má docela zajímavý původ. „Vymyslel jeden velký rám skládající se ze čtyř menších s voštinami. Pod rámem ponechal víc prostoru, než bývalo v úlech zvykem. Úl tak byl celkově větší, takže včelař k němu nemusel běhat každý den a mohl si ležet na peci nebo věnovat něčemu jinému. Manžel byl totiž sám lenoch,“ prozrazuje Taťána Nikolajevna.

Dnes obhospodařuje asi jen deset vlastních úlů, o med už není takový zájem, ostatně včely už tolik ani nenesou, a tak se snaží dál rozšiřovat malé agroturistické hospodářství. Ke skromné obživě to stačí.

Zkonstruoval vlastní úl a nechal si ho patentovat. Od zakladatele ruského včelařství se včelaři učí dodnes.

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/zkonstruoval-vlastni-ul-a-nechal-si-ho-patentovat-od-zakladatele-ruskeho-vcelarstvi-se-vcelari-uci-dodnes--1649114

 

Zajímavosti: Květy komunikují se včelami pomocí elektrického pole – hlásí, že mají nektar

Zajímavosti: Květy komunikují se včelami pomocí elektrického pole – hlásí, že mají nektar
Rostliny dokážou včelám hlásit, zda mají nektar, nebo ne. Využívají k tomu elektrické pole mezi včelou a květem. Podle vědců se včely během letu nabíjejí kladně, zatímco rostlina je nabitá záporně. Při přistání se vytvoří elektrické pole, které pomáhá s opylením rostliny. Fascinující schopnosti včely medonosné můžete sledovat v dokumentu Triumf v úle, a další zajímavosti si přečíst ZDE

Včely dokáží „přemýšlet", dokázal vědec experimentem s cukrovou vodou

Na londýnské univerzitě uskutečnili experiment s včelami, aby zjistili, zda si uvnitř včelstva dokáží předávat zkušenosti.

Vědec Lars Chittka se dlouhá léta cítil trochu zastíněný svými kolegy na Queen Mary University v Londýně. Jejich studie opic, papoušků a vran neustále odhaluje, jak inteligentní tato zvířata jsou. On ale pracoval na výzkumu včel a v té době téměř každý předpokládal, že hmyz není tak inteligentní a jedná instinktivně. Bylo pro něj tedy jasnou výzvou dokázat, že včely s malým mozkem dokážou to, co větší zvířata.

více zde...

 

Včelaři hlásí medovou krizi. Zásoby už většina vyprodala, cena stoupá

Počasí letos nepřálo a oslabené včely přes léto mnoho nektaru nenanosily. Na Valašsku a Hané jsou skoro bez medu, včelaři varují před překupníky.

Když teď včelařce Ludmile Uherkové z Velkých Karlovic zavolá zájemce o med, rozhodně neuspěje.

„Říkám, že se měl ozvat před pár měsíci. Vždyť už máme všechno dávno prodané,“ usměje se trpce žena, která předsedá místní včelařské organizaci.

Na domácí med od včelaře na Valašsku narazíte jen těžko. Přitom například loni v tuto dobu by si člověk mohl vybírat.

„Nedávno jsme měli akci pro veřejnost, kde jsme lidem ukazovali, jak se med stáčí. Jenže když od nás chtěli koupit, neměli jsme co nabídnout,“ povzdychla si Uherková.

Problém měli včelaři, kteří na jaře vše vytočili

Ze začátku roku to ještě vypadalo na skvělou sezonu. Jarní snůška byla bohatá a velmi kvalitní.

„Lámalo se to na přelomu dubna a května, přišly mrazíky a květy promrzly,“ popsal předseda zlínské včelařské organizace Roman Slavík.

Včely najednou neměly v úlech dostatečné zásoby pro vlastní potřeby.

„To se ukázalo jako problém. Ten, kdo na jaře všechno vytočil a v úlech nic nenechal, pak měl najednou unavené a slabé včely, které ani neměly sílu létat,“ líčí jednatel kroměřížských včelařů Pavel Buřinský.

V létě, kdy včely nosívají nektar ze stromů, včelaři na nějakou větší snůšku čekali marně.

„Bylo to hodně podprůměrné, zvlášť tady v nížinách na Hané. V kopcích to bylo snad o něco lepší,“ podotkl Buřinský.

Přitom se nedá říct, že by příroda a počasí přes letní měsíce včelám nenahrávaly.

„Například lípy kvetly krásně, ale lipového medu je minimum. Někdy to tak v přírodě chodí. I když stromy kvetou, neznamená to, že mají dostatek nektaru,“ poznamenal jednatel kroměřížských včelařů.

Odborníci se navíc shodují, že taková situace nastává výjimečně a příliš se neopakuje.

Pátrání po dobrém medu

Ve Zlínském kraji teď platí, že kdo chce koupit kvalitní med, musí po něm hodně pátrat. Existují totiž malé oblasti, kterým se medová krize vyhnula.

Například Vlastimil Křižka z Lukovečku má „tekutého zlata“ dostatek.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

„Dokonce bych řekl, že letos je to ještě lepší než jindy. Ale nejsem sám, tady v okolí jsou na tom všichni dobře a ani místní po medu příliš netouží,“ vysvětlil majitel včelí farmy, který těží i ze skutečnosti, že má včely přímo v lese.

Aktuálně začal nabízet med i do vzdálenějších oblastí Zlínska či Kroměřížska a začíná mít úspěch. Není divu, situace mu nahrává.

„Poptávka se zvyšuje, čekám, že to vyvrcholí před Vánocemi,“ zmínil Křižka.

Podobně jako ostatní prodejci medu cenu mírně posouvá nahoru. „Živí mě to, nejsem nejlevnější, ale ceny držím v nějakém rozumném standardu,“ konstatoval.

Med máme jeden z nejlevnějších v Evropě

Kilo květového medu prodává za 150 korun a lesní med stojí 170 korun, což je průměr, který platí skoro v celém Zlínském kraji. Před třemi lety přitom byly ceny o třicet korun nižší.

„Stále jsou včelaři, kteří vytočí jen pár kilogramů a prodávají je známým po stokoruně. Osobně ale myslím, že kvalitní med je u nás stále velmi levný,“ řekl Matěj Málek, který se věnuje distribuci medových produktů.

Včelaři poukazují na to, že například na sousedním Slovensku se může cena šplhat v přepočtu ke 250 korunám za kilogram.

„Jsme nejlevnější z celé Evropy. Známý se teď dokonce vrátil z Gruzie a i tam se prodává med za 200 korun kilo. U nás se ceny bohužel dost podrážejí,“ uvedl Buřinský.

Ceny medu pomalu šroubuje nahoru i fakt, že včelstev ubývá. Řadu z nich museli chovatelé spálit kvůli epidemii včelího moru. Řádila nejvíc před dvěma lety, kdy byl Zlínský kraj vůbec nejpostiženější oblastí v zemi a podle údajů Státní veterinární správy se nákaza v regionu vyskytuje i letos.

„Včelí nemoci se opakují v cyklech. Stále hrozí nákaza varroázou. Záleží i na tom, jak jsou včelaři disciplinovaní, jak svá včelstva ošetřují a starají se o ně,“ dodal Buřinský.



Autor: Ondřej Holubec

Zdroj: http://zlin.idnes.cz/vcelari-prodali-zasoby-medu-dpu-/zlin-zpravy.aspx?c=A161019_2280315_zlin-zpravy_ras