Výlet do Prahy na přednášku
Ve čtvrtek 20. února 2020 se skupina šesti aktivních členů našeho spolku, včelařů „toužících po vědění a neustálém samovzdělávání“, vydala na přednášku, kterou v rámci tradičního cyklu přednášek pro včelaře i veřejnost pořádá Pracovní společnost nástavkových včelařů z.s. (PSNV), Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7, z.s. a sdružení Hradčanské včely. Přednášky probíhají v Goethe-Institutu, na Masarykově nábřeží 32, na Praze 1.
Tentokrát byl přednášejícím př. Jiří Marx, dlouholetý včelař a současně stomatolog. Ve své přednášce se nejprve věnoval vedení včelstev během roku s důrazem na jejich zdravotní stav v průběhu sezony a vliv zásob na jejich chování. Ve druhé části přednášky pak promluvil o chovu matek z vajíček, volné stavbě, medné komoře, atd.
V úvodu se př. Jirka Marx stručně představil a seznámil účastníky s tím, kde a jak včelaří. Začínal včelařit se třemi úly, dále pak chov postupně rozšiřoval a v současnosti disponuje pěti stanovišti ve třech krajích na Jičínsku a v Podkrkonoší. Dnes se zaměřuje na alternativní přístup ke včelaření (nejblíže jeho srdci je, myslím, hnutí Šance pro včely !!!) a věnuje se i chovu matek.
Jako první vyzdvihl to, co mělo zásadní význam pro jeho přístup ke včelaření. A jak už to tak bývá, byla to náhodná setkání s neobyčejnými lidmi. V jeho případě to byli a jsou, mimo jiných, včelaři J. Nymsa, J. Hrdlička, J. Havelka, L. Dvorský a další přátelé včelaři.
Po úvodu přednesl př. Marx základní otázku: PROČ VČELY V PŘÍRODĚ FUNGUJÍ A PROČ U NÁS, VČELAŘŮ NE ? Vychází ze zjištění, že v přírodě včely umí úspěšně přežít cca10 i více let bez zásahu člověka, bez jeho „pomoci“. Ovšem, pokud takováto včelstva přeneseme do lidské „péče“, zpravidla odcházejí. I když je navíc ještě preventivně přeléčíme. Proč tomu tak asi je? Je zřejmé, že tento přístup nefunguje. Příroda zná pojem přírodní rovnováha a ta je velmi křehká. Tu včelař svými zásahy jednoznačně porušuje!!!
Co znají včely z přírody od nepaměti?
- zásoby mají vlastní, a to po celou sezonu v dostatečném množství, které potřebují pro přežití
- genetika je místní, nepřenesená odkudkoliv, z toho vyplývá neporušená imunita
- zásahy včelaře - žádné!
Zásahy včelaře, přispívající k porušení imunity včelstev a zhoršující se vlivy prostředí, mohou za rozdíly mezi přirozeně a námi chovanými včelami.
Jaké ty rozdíly jsou?
- vzájemné vzdálenosti včelstev v přírodě v porovnání s námi chovanými včelstvy – včelaři často volí řadové uspořádání úlů
- úlový prostor je v přírodě daný, neměnný, s přirozenou stavbou plástů – naopak včelař zasahuje vlastně do všeho - přehazování nástavků, umístnění rámků, zebrování, mezistěny (nepřirozená stavba buněk), včelí mezera (problematické vyživování plodu, nevyužití potenciálu krmiček), zásahy do plodiště (jeho narušování), odstraňování voskových můstků (komunikace a klimatizace), apod…
- rozdíly ve výživě - včelařem dodávaná náhrada a její podávání v nesprávný termín, i v nevhodném množství mají navazující souvislosti. V přírodě mají včely největší zásoby v červnu. V tomto období je zakládána zimní generace dlouhověkých včel rozhodující pro přežití a zimování. My děláme to, že v tomto rozhodujícím období vytáčíme med. Včely následně hladoví, stresují se, začnou opět shánět zásoby, nastává čas slídění, zalétávání, loupeží a s tím spojený přenos roztočů, nežádoucích virů a bakterií- infekční tlak se tak automaticky zvyšuje. Matky se následně opět rozplodují a pak včas plodování neukončují – nabízí se tak další nové období pro rozvoj roztočů, resp. přenos virů.…
Včelař tedy může ovlivnit:
- výběr stanoviště - rozptýlit úly od sebe, pestrá pastva.
- Genetiku
-má být místní, převoz včelstev, je jednou z příčin našich problémů, přispívá k rozšiřování patogenů.
-samočistící schopnost (grooming) - schopnost včel se přirozeně zbavovat roztoče jeho poškozováním v určité době výskytu (geny groomingu se aktivují teprve v době, kdy se už roztoč nemůže bránit schováním v buňkách). Tedy, když včely neplodují a roztoč se dále nemá kde množit.
-přirozenou obranou včel je rojení (nebo námi tvorba oddělků), vzniká plodová přestávka, ředění infekčního tlaku
-včasné ukončení plodování (nemožnost dalšího rozmnožování roztoče, příprava včel na zimu - včely se šetří a neopotřebovávají se)
-schopnost VSH - včely rozpoznávají roztočem napadené plodové buňky, otevírají je předčasně, vykusují, kukly vytahují, roztoč nemá možnost dokončit vývoj
-schopnost včel v plodišti zvýšit teplotu na úroveň, která roztoče v buňkách poškozuje, nebo mu snižuje schopnost dalšího rozmnožování – neplodné samičky
- úlový prostor - respektovat přirozené aspekty a potřeby včel bez zbytečných zásahů včelařem - dostatečný prostor, volná stavba, medná komora, včelí mezera a další …
- vytáčení medu – resp. jeho odebírání - jeden z hlavních důvodů úhynů, a to je následný HLAD
- krmení - jeho kvalita (med je přirozená plnohodnotná potrava, zimování na medu, medná komora), i doba doplňování zásob (množství zásob jak do zimy, tak po celý rok). Vytáčet pokud možno, co nejpozději. Tedy až když je vytvořena zimní generace včel, která je vychovávána na přirozeném medu.
- léčení - v chovu využívat pravidelný monitoring. Od jara sledovat přirozený spad roztočů, zejména pak výskyt včel i trubců, napadených virem deformovaných křídel, s okamžitým léčebným zásahem, např. kyselinou mravenčí 60/85, a to s účinností cca 2 týdny. Eliminují se tím již poškozené mladušky, ty odejdou mimo úl, neroznáší tím dále infekci, zejména nosema cerane, nosema apis. Sníží se početnost roztoče, jak na včelách, tak v buňkách. Vyvolá se čistící pud včel. Tzv. léčení tvrdou chemií s sebou přináší prokazatelnou rezistenci roztočů!!!
- Úlová váha - měla by být nezbytnou součástí vybavení každého včelaře. Lze s ní dobře sledovat vývoj včelstva během celého roku, plánovat potřebné zásahy, a to bez zásahů zbytečných.
Ve své přednášce př. Marx také připomněl tzv. Zákon česna. Včely přirozeně ukládají pyl co nejblíže k česnu. Za ním následují plásty s plodem. A až v zadu, nebo nahoře, včely ukládají své zásoby (co nejdále od případných predátorů). Včely v přírodě na svém přirozeném díle v zásadě staví studenou stavbou (plodové těleso je vždy u vzduchu a ve spojení se zásobami. Dělničí buňky vždy uprostřed. Trubčí buňky staví vždy na okraji plástu. Proč? Je tam pro trubčí vývoj potřebná nižší teplota. Což má souvislost s výskytem a atraktivitou i pro rozmnožování roztoče, který tyto buňky preferuje. (poznámka, přirozeně se v úlech vyskytuje cca 10 – 30 % trubčiny)
Ve druhé části přednášky se věnoval chovu matek. Ideálním časem pro odchov matek je měsíc květen. Doporučuje rozmnožovat „to“, co přežije, a „to“, co ukáže své dobré vlastnosti. Nejvhodnější z hlediska genetiky je vlastní včelnice, nebo blízké okolí.
Možnosti odchovu matek:
- rojové matečníky – záruka nejlepší genetiky po matce (metodu ve svém odchovu praktikuje úspěšně M. Havelka). Matky, resp. Vajíčka, jsou od prvopočátku krmeny mateří kašičkou zcela přirozeně. Matky z takovýchto matečníků mají aktivovaných nejvíce vaječných rourek. Z toho následně vyplývá jejich výkonnost v kladení (uvádí se až cca 4000 /den). A současně i jejich životnost (5 let není výjimkou).
- matečníky z tiché výměny – srovnatelné s rojovými matečníky – záruka genetiky po matce.
- matečníky nouzové – včely si je narazí opravdu v jakési poslední nouzi z pudu sebezáchovy. U matek z takovýchto matečníků se nedrží původní vlastnosti genetiky matek, převládají nevyrovnané vlastnosti. Matky z nich jsou málo životaschopné, nevýkonné, krátkověké (z takovýchto matečníků se tvoří tzv. oddělky „na prasáka“). Nelze doporučit!
- larvení/přelarvování – nejprve se udělá osiřelec, nebo tzv. startér. Po 9-ti dnech se vylámou naražené nouzové matečníky (využijí se na následné zhodnocení mateří kašičky z nich). Na připravenou lištu se přenášejí jedno až tří denní larvičky na mateří kašičku. Po naražení matečníků se buďto jako otevřené, nebo zavřené dále využívají k dochování. Proč nepřelarvovat? Matky bývají málo výkonné (cca 1500-2000 /den), délka života také nižší. Je to dáno délkou krmení larviček mateří kašičkou …
- přenos štěpem – velmi vhodná metoda! Stačí udělat dvourámkový oddělek, tzv. startér (nedoporučuje dělat sběrný oddělek z různých úlů – je tam pak nesoulad genetiky a nebezpečí přenosu nemocí…). Nechat týden osiřet. Po týdnu vylámat nouzové matečníky. Z vybraného plodového plástu vyříznout štěp s vajíčky. Ty upravit na lištu, a vložit do startéru k rozchování. Po cca 2-3 dnech rozchovanou lištu i s obsednutými včelami přenést do medníku silného včelstva (samozřejmě nad mateří mřížku). Mladušky ze spodku úlu se postupně natáhnou do medníku k dochování. Startér se musí po celou dobu zakrmovat medovým roztokem. Po zavíčkování matečníků se musí zaklíckovat, dále se zužitkují podle potřeby.
Přednáška na výše uvedená témata byla se zájmem všech zúčastněných pochvalně hodnocena! Bude inspirací i pro vedení našich včelstev u nás pod Krušnými horami …
Za ZO Nejdek Cvikl Jan