Osobnosti včelařství - Karl von Frisch
Karl von Frisch (20. 11. 1886 - 12. 6. 1982)
- Objasnil komunikaci včel prostřednictvím tzv. včelích tanců (1973 Nobelova cena)
- Zabýval se dalšími zajímavostmi ze života včely – jejím barevným vnímáním, orientací podle slunce i magnetického pole i jejími „vnitřními“ hodinami
- Věnoval se i zkoumání feromonů matky a dalším prostředkům komunikace včel
- Rakouský etolog
- Studoval lékařství a přírodní vědy
- Profesor na univerzitách v Rostocku, Vratislavi a Mnichově
- V průběhu 2. světové války ho i přes jeho židovský původ mnichovská univerzita pro jeho vědecké výsledky odmítla odvolat z funkce
- “Život včel je jako kouzelná studna: Čím více z ní čerpáte, tím více vám toho nabízí“
Pět tisíc let se lidé starali více o med a vosk než o samotnou včelu. A až teprve relativně nedávno, zhruba před sedmdesáti lety, objevil Karl von Frisch do té doby netušené vlastnosti tohoto pozoruhodného hmyzího druhu. Díky jemu dnes víme, že včely žijí ve společnosti daleko dokonaleji organizovaně, než je ta naše lidská. Každý úl představuje co do počtu obyvatel dosti velké město a tvoří vlastně zcela samostatný stát. Jeho panovnice - královna - nemá z čistě lidského pohledu prakticky žádné zvláštní pravomoci. Téměř o všech důležitých otázkách rozhodují „obyčejné“ dělnice. Každá z nich má totiž obdivuhodnou schopnost přijímat nezbytné smyslové informace na přibližně stejné úrovni jako tisíce jejich družek. Tyto biologické podněty pak podle potřeby vyvolávají žádoucí reakce.
Karl von Frisch se narodil 20. listopadu 1886 ve Vídni. Jeho rodiče však pobývali většinu roku na starém mlýně v Brunnwinklu. A právě zde začal malý Karl se svými pokusy. Tady také o mnoho let později, už jako slavný vědec, došel pomocí srovnávacích studií lidské a zvířecích společností dál než fyziolog a přírodovědec Darwin.
Jako v mnoha podobných případech i tentokrát sehrála svoji roli náhoda. K mlýnu v Brunnwinklu patřilo i několik včelích úlů, atak se u Frischů pravidelně pojídal med. Karl se občas bavíval tím, že nakapal trochu medu na okenní plech, aby přilákal včely. A už tehdy si povšiml zajímavé skutečnosti. Pokaždé trvalo dosti dlouho, než první včela potravu objevila. Když si však naplnila volátko a odlétla zpátky do úlu, už za velmi krátkou dobu začaly přilétávat další včely, které musela včela průzkumnice nějakým záhadným způsobem o svém nálezu informovat. Toto napohled jednoduché zjištění však vedlo později k zásadnímu objevu.
V roce 1918 se Frisch vrací na univerzitu do Mnichova, kde kdysi vystudoval zoologii a před válkou působil i jako profesor. Následující léta patřila v jeho životě k nějúspěšnějším. Ve svých prvních vědeckých pracích vyřešil otázku včelího vnímání barev, tvarů a květů. Později dokonce objevil podstatu mechanismu zvláštní řeči včel pomocí tance. Celých deset let pak trvaly pokusy, jimiž se profesor Frisch snažil rozluštit jednotlivá písmena včelí abecedy.
Frischovi dlouho vrtalo hlavou, jak vlastně včely vyjádří přesnou vzdálenost zdroje potravy od jejich obydlí. Po značném úsilí přišel nato, že včely mají svoji speciální měrnou jednotku, která je dána spotřebou cukru při překonání určitě vzdálenosti. Zjistil, že včelí mozek umí podle setin miligramů spotřebovaného „paliva“ naprosto přesně odpočítat odletěné metry.
Profesor Karl von Frisch nikdy nezahálel, a možná i proto se dožil šestadevadesáti let. Jako vědec to „dotáhl“ až na Nobelovu cenu, která mu byla udělena v roce 1973.
Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124608