Český svaz včelařů, z.s.
základní organizace Nejdek

• Zasloužil se o mnoho zlepšení ve včelařství – poznatky publikoval v odborných časopisech
• V roce 1865 představil na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v Brně svůj vynález - medomet a dostal za něj od italských včelařů zlatou medaili
• Narozen ve Vídni, dětství prožil v Českých Budějovicích a Štýrském Hradci. Se včelami se seznámil u svého dědečka v Bravanticích na Novojičínsku.
• Vyženil palác Brandolín Rotta v Benátkách a statek v Dolo nedaleko Benátek. V roce 1837 se stal vrchním velitelem posádky a mohl se plně věnovat včelařství. Měl na 300 včelstev, včelmistra a truhlářskou dílnu. Pozdější podnikatelské aktivity ho přivedly ke krachu.
• Včelařský odborník Ing. Haragsim pátral v Itálii po stopách, které Hruška zanechal. Byla nalezena pamětní deska, kterou doloští včelaři v r. 1936 věnovali památce Hrušky - dnes je opět na průčelí radnice města Dolo.

Dneska bychom si už asi těžko dovedli představit racionální včelařeni bez medometu. V katalozích i na výstavách můžeme vidět toto užitečné zařízení v mnoha nejrůznějších provedeních, avšak i přes všechny moderní technické finesy a vylepšení je to v základním principu stále tentýž přístroj, který v září roku 1865 představil František Hruška na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v Brně. Za svůj vynález, jehož podstata spočívala ve využití odstředivé síly k odebrání medu z plástů, dostal Hruška od italských včelařů zlatou medaili. Je smutnou ironií osudu, že ač byl na ni tuze pyšný, nakonec ji musel zchudlý vynálezce prodat, aby získal peníze na nejnutnější obživu.       

František Hruška se narodil 12. 3. 1819 ve Vídni, dětství prožil střídavě v Českých Budějovicích a Štýrském Hradci. Často též pobýval v Bravanticích (na Novojičínsku), kde působil jeho dědeček jako správce velkostatku barona Bersczkého. Tam přišel Hruška poprvé do styku se včelami. Než se však mohl sám stát včelařem, musel ještě prožít četná dobrodružství. Na přání svého otce, který byl důstojníkem, se také František začal ve čtrnácti letech připravovat na dráhu vojáka z povolání. V osmadvaceti letech vstoupil v hodnosti poručíka do námořnictva, avšak na moři se necítil dobře, a proto za nějaký čas přešel k pěchotě. V té době vyženil docela slušný majetek, který mu později umožnil věnovat se podnikání. V roce 1857 se stal František Hruška vrchním velitelem posádky v Legnagu u Benátek. A právě tam začala jeho včelařská kariéra. Zakrátko měl na tři stovky včelstev, k nimž si dokonce najal včelmistra, zřídil včelařskou dílnu, v níž pobýval mnohem více než ve své domácnosti. Avšak neuchyloval se tam před svojí ženou, jak by se mohlo zdát. Brzy totiž dokázal i manželku nakazit vášní pro včelaření natolik, že se stala jeho dobrou a vytrvalou pomocnicí.

František Hruška byl velmi přemýšlivý a nápaditý. Výrobky z jeho dílny bylo možno vidět na mnoha výstavách, kde vzbuzovaly zaslouženou pozornost. Zajímavé je, že jeho včely byly mírné, pracovité a především nerojivé, což se v té době ještě vůbec „nenosilo“. Aby mohl pozorovat život včel, pořídil si dokonce několik skleněných úlů. Velmi aktivně a úspěšně se zabýval chovem včelích matek. V této souvislosti je třeba připomenout jeho názor, že každá včela se hodí jen pro „svůj‘ kraj. Získané poznatky pilně publikoval v mnoha včelařských časopisech, jezdil přednášet a také pomáhal při zakládání italského ústředního včelařského spolku podle rakouského a českého vzoru.

Povzbuzen černými úspěchy se František Hruška pokusil provozovat hotel, avšak krachem na vídeňské burze v roce 1873 začaly jeho vážné finanční potíže, které ho nakonec připravily o venkovský statek i o dům v Benátkách. Hruška přestal včelařit, a nakonec došlo i na onu zlatou medaili za vynález medometu. Přidaly se nemoci, a z vitálního muže se stal apatický stařec, který dne 8. 5. 1888 zemřel. S nuzotou jeho benátského podnájmu tenkrát dosti příkře kontrastoval parádní pohřeb s kapelou a vojenskými poctami.

Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124622