Osobnosti včelařství - František Adamec
- V r. 1904 představil rámek o rozměrech 39 x 24 cm- tato dosud značně rozšířená míra nese jeho jméno
- Sestavil horem přístupný úl “Adamcův“
- V r. 1901 vydal Včelařské právo v zemích českých
- Spolupracoval na encyklopedii Včelařova čítanka
- Udržoval styk se zahraničními včelaři
- Český římskokatolický kněz
- Již jako mladý kooperátor uveřejnil odborné články
- Během ozdravného pobytu v Rakousku, Německu a Itálii studoval způsoby včelaření a dále publikoval
- V r. 1923 se vrátil na trvalo do Bystřice u Brna a dál se věnoval včelařství a spolkovému životu
Monsignore František Adamec (1866—1946) byl zasloužilý spolkový a hospodářský včelařský pracovník, odborný spisovatel, protektor moravské včelařské organizace a včelař světového jména.
Roku 1890 se objevil ve Včele brněnské příspěvek mladičkého kooperátora P. Adamce, rodem z Nemojan. Následovaly další podnětně články. To už včelařil na farském včelíně v Bystrci u Brna, ve vývojových rozběrných úlech z padesátých let, hospodářského buditele faráře Karla Kanduse. Roku 1893 byl jeho včelařský rozvoj přerušen náhlým onemocněním. Čtyřletý zdravotní pobyt v Rakousku, Německu a Itálii se mu stal vysokou včelařskou školou. Studoval způsoby včelaření, úlové soustavy, psal do cizích časopisů a navazoval včelařská přátelství.
Po návratu, jako farář v Havraníkách, založil spolek v Hrotovicích, později v Břeclavi. Po uspořádání moravského ústředí, byl roku 1902 zvolen náměstkem starosty. V jubilejním roce 1904 přednášel o nízkoširoké míře a zkonstruoval rámek 39 x 24, který je stále oblíbený. Podle znalostí amerického včelaření sestavil horem přístupný úl, zvaný Adamcův. Roku 1901 vydal v Praze Včelařské právo v zemích českých, které dlouho sloužilo advokátům ve včelařských sporech. Jubilejní památník včelařů moravských je dosud jedinou historií moravského včelařství. Vytrvale psal do obou českých i zahraničních včelařských časopisů. Když v německých časopisech uveřejňoval Rozhledy z listů slovanských, navázal přátelství s vynikajícími ruskými, polskými a jihoslovanskými včelaři. Vystupoval na včelařských sjezdech a konferencích.
V roce 1907 mu přechod do Nikolčic umožnil větší účast na spolkovém životě. Tam včelařil s oběma bratry Mrštíkovými v blízkých Divákách. Vilémovi doporučil nízkoširokou míru a zažil jeho tragický skon roku 1912. Odsoudil nezodpovědné psaní o zhoubě včelích nemocí, když nosémová nákaza zachvátila Vilémovy včelíny, na nichž byl existenčně závislý. Proto vydal publikaci o chorobě včelího plodu. Spolupracoval na obsáhlé encyklopedii Včelařova čítanka. Začal chovat matky, ale neuznával za známku fyziologických vlastností tehdy diskutovanou barvu včel.
V roce 1923 se Monsignore Adamec natrvalo vrátil do Bystrce u Brna. Ujal se včelařského spolku a na návsi vysadil medonosné jerlíny. Jako náměstek moravského ústředí se přičinil o rozvoj majetku ústředí a o ustavení odboru pro zpeněžování medu, který v roce 1938 vyústil v založení Včelařského družstva v Brně, kde byl dozorčím radou. Literárně se tento učenec-včelař, jak má napsáno na pamětní desce, soustředil na populární dotazovnu ve Včele moravské. Obsáhla všechny vědomosti o včele a dosud známé metody včelaření.
Ve dvacátých letech se Msgre Adamec stal členem a místopředsedou mezinárodního APIS-CLUBU se sídlem v Anglii. Roku 1929 předsedal mezinárodnímu sjezdu v Berlíně. Přednášel na všeslovanských sjezdech. V redakci Včely moravské spolupracoval s dr. Štěpánem Soudkem (1889-1936) z Vysoké školy zemědělské v Brně. Zasadil se o jeho studium ve včelařském Phillipově ústavu v USA.
Monsignore Adamec za války těžce nesl německé zásahy do včelařské organizace i její zrušení. Vroucně se těšil na den svobody. Uvítal obnovení moravské organizace (1854-1948), jeho milovaně Včely moravské (1867-1948) a včelařského domu (1883/1946-1951).
Zdroj: http://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html#_Toc506124583